Toshiba Satellite 220CS

Napsat o tomto notebooku nebude nic těžkého, protože Toshiba i jiné firmy měly jedno šasi a jen měnily parametry. Ten od pohledu vypadá docela zachovale, klávesnice nese známky používání, klávesy mají takové lehké vroubkování a někde v některých místech už se klávesy lesknou. Design není nejhorší, za zmínku stojí dvoubarevnost klávesnice tak, jak ji měly klasické desktopové počítače, a když už nic, vypadá to hezky. Notebook má zepředu schodek + tři drážky, to mi připomnělo, že tenhle má za úkol vizuálně ztenčit danou věc. Jednoduše řečeno, má na vás zapůsobit, že nemá takovou výšku jak si myslíte a když se k tomu přidá zaoblení víka, je to jasné. Tak jsem ho změřil očima, odhadl jsem, kolik může mít na výšku a vypadá tak na 5cm. Teď měření, délka je tedy 30.5cm, šířka 24cm a ona výška je 6cm. Pokud ale budete měřit v hraně víka, naměříte 5.5cm a dalších 0.5cm odeberou pro oči ony proužky. Je to chytře udělané, vůbec na mě nepůsobí jako tlustá krabice, kdy jsem takto nazval třeba IBM ThinkPad 380XD nebo 380ED a to už od prvního pohledu. Nesmím zapomenou váhu, ta je 3kg a na tu dobu snad v normě.

Procesor Intel Pentium 133 MHz / FSB 66MHz
Paměť 144MB
VGA Chips and Tech. 65554 / 2MB
Harddisk 1.4GB TOSHIBA / MK1403MAV
Floppy disk Externí 3.5/1.44MB
Zvukovka Yamaha OPL3-SAx / YMF715B-S
LCD Pasivní 12.3 / 800×600 barevný 24bit
Pcmcia 2x Řadič PCIC
Infrared Toshiba FIR
USB 1x NEC PCI-USB
VGA ex. výstup Ano
Baterie 10.8V 4000mAH
Klávesnice Česká

Klávesnice je česká, tím pádem je notebook určený pro český trh s tím, že její chod je tichý i přesný, ale dost se prohýbá. Rozložení kláves je po vzoru této firmy, má barevné rozlišení kláves a tmavější jsou s funkcí. Testoval jsem i hraní dvou základních her Doom1 a Descent 1. V žádné z nich nebyl problém si na této klávesnici dobře zahrát. Jediné, co se dá vyčítat, je klávesa mezi Alt a mezerníkem. Tím, že se tam nachází, palec musí dělat delší cestu a sem tam jsem ji nechtěně zmáčkl. Při rychlém psaní může taky dělat problémy, ale není to nic hrozného.

Z vrchu a rozložení klávesnice

Procesor + L2 cache

Co se týče srdce hardwaru, uvnitř se ukrývá procesor Intel Mobile Pentium na 133MHz, ten má k sobě 2x 8KB L1 cache a 256KB L2 cache. Po sundání chladiče jsem zjistil, že je naletovaný přímo na základní desce a tím pádem je výměna znemožněna. Naskytl se ale super pohled na jádro, které má krásně zlatou barvu a připomíná pyramidu. Taky mu pro svůj chod stačí napájení 2.9V a při tomto napětí je tepelná produkce jen minimální, ale už nestačí jen pasivní chlazení. Protože nemá moc veliký pasiv a tak potřebuje aktivně chladit větráčkem. Ten už je po delším zatížení procesoru docela hlasitý a při psaní textu se skoro nezapíná. Jako vždy jsem pomocí teploměru proskenoval celý stroj, našel nejteplejší plochy, kdy po 3 hodinách neustálých dem ze hry Quake 1, jsem naměřil maximální teplotu 34.6C a to zespodu. Klávesnice měla teplotu mezi 26-28C, takže i v plné zátěži procesoru je v pohodě použitelná. Na základní desce je integrována i paměť RAM o velikosti 16MB a o možnost jejího rozšíření je přítomen jeden slot pro SO-DIMM paměť. Ten je obsazen pamětí o velikosti 128MB, tím mám notebook 144MB RAM a to je jeho maximum co zvládne. Notebook stále obsahuje originální pevný disk o velikosti 1.4GB a výrobcem není nikdo jiný než Toshiba. Trochu záhada je použití chipsetu, není tu žádný Intel, VIA nebo ALI, jen Toshiba.

Teplota po 3 hodinách při spuštěné hře Quake 1, kdy demo střídá demo

Základní deska zespodu

Se zvukovou kartou od firmy Yamaha OPL3-SAx jsem neměl žádný problém a musí se dobře natavit v BIOSu. Dokonce pod Windows 98 je možnost si zvolit softwarovou MIDI syntézu a tu potom použít ve hrách pro MS-DOS. Hudba potom zní, jako by ji hrály skutečné nástroje, díky docela kvalitní soft-bance s nástroji přímo od Yamaha a v setupu hry stačí dát místo FM syntézy, Generál MIDI. Ovládání hlasitosti je vyřešeno pomocí potenciometru, to je elegantní řešení a hlavně v operačním systému MS-DOS. Samozřejmě to funguje i v operačním systému Windows 98, tam se taky hlasitost zvuku dá ovládat i pomocí ikonky v liště. Co se týče zvukového projevu samotného notebooku, není to tak hrozné, jen schází basy, ale dokáže hrát hodně nahlas. Reproduktory jsou stereo, jejich umístění lze považovat za klasiku, jediná nevýhoda je, pokud například posloucháte hudbu, chcete LCD zavřít a uděláte to, dost tím hudba ztratí. Ovládání myši je prováděno pomocí malého joysticku v klávesnici, někomu to vyhovovat může, někomu ne, ale čas ukázal že klasická dotyková destička je lepší. Baterie nese logo Toshiba, ta je originální, hned po zapojení zdroje se začala dobíjet. To mně samozřejmě nedalo, hned po plném nabití jsem zdroj odpojit, zapnul hru Quake 1 a vydržela hrát 1hod 15 minut. Konektivita je standardní, COM1, LPT1, VGA, koncovka PS/22x PCMCIA a USB 1.1. Přítomen je i InfraPort na přenos dat s různými zařízeními a dokovací konektor. Notebooku se dá měnit CD-ROM za disketovou mechaniku a obráceně. V tomto kusu je ale jen FDD, mechaniku CD z jiného stroje jsem jen zkoušel, zda v tom funguje a jede. Je taky možnost použít externího šuplíku s FDD, konektor se zde nachází a mít CD mechaniku v notebooku. Co se týče grafické karty, je zde přítomna Chips & Technologies F65554 a má k sobě dispozici 2MB paměti. Žádné 3D funkce od ní však nečekejte. LCD je pasivní, jas se upravuje na pravém boku LCD víka, kde je potenciometr, to je rychlé a přístupné. Maximální rozlišení LCD je 800×600 a 24bit barev. Protože se jedná o pasivní LCD, nezvládá žádné rychlé pohyby, je problém jen sledovat myš, která při prudším pohybu zmizí. Ideální je použít závoj, kdy myš za sebou nechává svoji stopu v podobě stejného kurzoru jaký používáte. Na hry to není, ale na psaní textu jako dělané. Ve své době to mělo veliký finanční význam, aktivní LCD byly o mnoho víc dražší a pokud člověk potřeboval jen dělat tu administrativu, šel právě do pasivního LCD. Já zkusil hru Kyrandia a ta se dá v pohodě hrát.



Notebook jsem podrobil svým testům v operačních systémech Windows 98 plus MS-DOS 6.22, na kterém jsem pro spouštění programů použil nějakého ze správce souborů, jako je například M602. Chování notebooku bylo při testování bezproblémové v obou systémech. První jsem testoval MS-DOS, tam bylo vše v pohodě, ale Windows 98 nešel spustit, tak jsem vyměnil paměť RAM a místo 16MB jsem vložil 128MB. Proto někde má notebook 32MB, jinde 144MB a uložen ale bude se 144MB.

Zvukový čip

Procesor zespodu, trochu to připomíná pyramidu

Testy
Výsledek
Jednotky
VGA benchmark v1.0C 91.2
FPS
DOOM v1.9 44.8
FPS
QUAKE v1.06 / 320×200 Nešel spustit
FPS
PC Player Benchmark / 320×200 30.5
FPS
PC Player Benchmark / 640×400 12.7
FPS
HWinfo 4.7.8: CPU 16bit s celými čísli 100840
Dhrystones/s
HWinfo 4.7.8: CPU 16bit s plovoucí čárkou 109890
Whetstones/s
HWinfo 4.7.8: CPU 32bit s celými čísli 326
Bodů
HWinfo 4.7.8: HDD čtení z vyrovnávací paměti 4552
KB/s
HWinfo 4.7.8: HDD náhodné čtení 1000
KB/s
HWinfo 4.7.8: Přístupová doba HDD 13.7
ms

Testy
Výsledek
Jednotky
VGA benchmark v1.0C 79.2
FPS
DOOM v1.9 42.5
FPS
QUAKE v1.06 / 320×200 27.2
FPS
PC Player Benchmark / 320×200 24.9
FPS
PC Player Benchmark / 640×400 10.2
FPS
AIDA32 v3.80: Propustnost pamětí čtení 78
MB/s
AIDA32 v3.80: Propustnost pamětí zápis 65
MB/s

Závěrečný verdikt:

Klady: Použití mobilního procesoruí Pentium. Použité materiály jsou vynikající. Přístup k pevnému disku. Zvukový čip + čip FM syntézy.

Zápory: Rozložení klávesnice mohlo být lepší. Použití typu baterie na BIOS. Pasivní LCD. CDROM a FDD se musí přehazovat, pokud nemáte externí box.



Clous

www.clous.cz

Stačí kliknout O mně

Čtěte dál

PředchozíDalší

6 komentáře “Toshiba Satellite 220CS

  1. Čipset je skutečně přímo vlastní návrh od Toshiby. Měli s tím dlouhé roky zkušeností už od úplně první generace notebooků. Dělání vlastních čipových sad jim umožňilo mnohem lepší miniaturizaci (viz třeba vnitřnosti Toshiba Libretto).

    Jinak „Pro“ verzi od tohoto stroje – Satellite Pro 440CDT – mám rád a pořád ji používám jako hlavní notebook na DOSové záležitosti. Grafická karta je dobře podporovaná různými nástroji, takže je možné použít emulátor VBE 3.0 a následně přes VBErefresh upravit obnovovací frekvence pro externí monitor. Díky tomu pak můžu hrát pod DOSem v 640×480@85Hz. Výhoda tohoto notebooku je jeho neuvěřitelná odolnost, takže i kusy, se kterými se celý život zacházelo dost hrozně, většinou mohou ještě dnes fungovat. V mém z nějakého nepochopitelného důvodu funguje i originální baterie. Už jen na 20-30 minut, ale lepší než nic. Ještě tak 5 let zpátky vydržela skoro dvě hodiny.

    1. Satellite Pro 440CDT mám taky určitě někde, časem ho otestuji, pokud bude funkční. Zatím na DOS se mi jeví jako nejlepší http://www.clous.cz/toshiba-satellite-pro-400cdt/ má FM čip na hudbu, LCD 640X480, CDROM 4x, CPU P1 75MHz co se dá přiškrtit na výkon 486DX2 66MHz, no prostě parametry dos mašiny. Kdyby měl ještě MIDI port na zvukové moduly, byl by to asi TOP NB a možná je na dokovací stanici.
      S tím naprosto souhlasím, že Toshiba si dala záležet na plastech a nikdy nepolevila. Mám asi 10-15 baterii z té éry a skutečně polovina z nich si nějakou tu kapacitu pořád drží.

      1. Máš pravdu, že 440CDT se blíží dream konfiguraci. Taková by měla mít nějaké to Pentium, aktivní 640×480 displej, potenciometr na hlasitost a nějaký zvukový čip. FM syntéza by mi na hraní nevadila. Já si nikdy pořádně nezvykl na ty wavetable. Mám vyloženě rád OPL3. U 400CDT je jen OPL2, což je pro mě znatelně horší, ale asi bych to nebral moc negativně.

        Jinak pokud se nepletu, na doku skutečně je Game Port a ještě tam je Line Out výstup. Měl jsem pak nějakou Toshibu s Pentiem II a ta používala starý dok, do kterého byl daný mezikus pro novější stroje. Ten tyhle konektory měl a šlo velmi pravděpodobně právě o dok, co se dával k celé té čtyřstovkové řadě. Kdysi jako mladší jsme ještě blbnuli s myšlenkou založit kapelu a pamatuju si, že na nějaký věci jsem místo rackového FM synťáku ke svým klávesám používal ještě právě tuhle Toshibu s dokem připojenou přes MIDI. Standardní výstupní jack do aparatury šuměl, ale s Line Out v doku byl zvuk perfektní (na ten samozřejmě už potenciometr nefungoval).

        Btw existuje tu nějaké RSS na komentáře, abych viděl odkazy na více než jen poslední čtyři?

        1. U starých her je OPL nutností, ale pokud hra podporuje Roland-MT32, zapínám ho, už jen ze zvědavosti a většinou mi zní líp Roland. Od hry Doom (1994 a výš), Descent, Dark Forces, Terminátor FS, Duke Nukem 3D + další, které byly už dost realistické, je hudební kulisa taky dost zásadní a FM syntéza slabá. Zde si můžeš zkusit http://www.clous.cz/zvukovky-2/

          RSS vůbec nemám páru co to je. Jsem vůbec rád, že jsem splácal co mám zde.

          1. S těmi moduly od Rolandu by to bylo určitě jiné, ale wavetable na většině dostupných dobových zvukovek mi přišel hrozný (sám jsem měl primárně tu Yamahu od Addonics). FM bylo v porovnání s těmi samply v nízkém rozlišení krásně čisté a to mi bylo vždycky hodně příjemné pro poslech.

            To srovnání máš pěkné. Jen jsem se nedoklikal, zda někde nemáš takhle ucelené srovnání v jedné stránce i pro jiné hudby. Doomovská má začátek dost monotónní a v tom webovém přehrávači mi nejde „přetáčení“.

            Jinak RSS komentářů jsem nakonec našel podle toho, jak obvykle wordpress funguje: http://www.clous.cz/comments/feed/

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.