Commodore PC10-III

Commodore PC10-III už vlastním delší dobu, ale bez monitoru to na web nějak nebylo ono. Pořád jsem doufal, že ho budu mít komplet. Jelikož mám za to, že je to zajímavý stroj, který se jako celek hodí do mého virtuálního MUZEA. A potom tu je samotná značka Commodore, která se nesmazatelně zapsala do počítačové historie legendami Commodore 64 a později Amiga 500. Ovšem tyto stroje byly určené především pro domácnosti, takže za málo peněz hodně muziky, která na nich hrála opravdu skvěle a to doslova. Ale PC neboli Personal Computer, to je něco jiného a jako takové vzniklo u IBM. Jeho určení bylo hlavně pro firmy, kde bylo důležité mít kvalitní klávesnici, k tomu též co nejlepší monitor s vysokým rozlišením (640×200), disketovou mechaniku a tiskárnu. Později samozřejmě i pevný disk a myš.

To základní k provozu první PC-XT klon Commodore, který vyšel v roce 1984, měl. Jelikož ale šel vývoj docela pomalu, tak v roce 1987 byl uveden na trh právě tento model PC10-III, který má v podstatě stejný hardware. Jak je ale u PC zvykem, díky svojí modularitě může být osazen různě. Jednak paměť RAM může být 128KB až 640KB. Asi nejhorší, co vás u PC mohlo potkat, je jen jedna disketová mechanika a zároveň nemít pevný disk. I to bylo možné kvůli ceně, ale řešení tu bylo. Zastrčili jste boot-disketu se systémem do disketové mechaniky, která zavedla systém, zároveň vytvořila malý RAM disk, kam se zavedl command.com. Sice to zabralo nějakou tu paměť, ale tím se eliminovalo, aby byla bootovací disketa později vyžadována. Potom nebyl problém disketu vyměnit za nějaký užitkový program a sním pracovat. Samozřejmě bylo jednoduší mít ty disketové mechaniky dvě, což ve většině modelů bylo a je to i zde. Úplná bomba nastala, když byl v PC instalován pevný disk, který je tady mimochodem také a plně funkční. Zda byl původně dodán při prodeji, se už nedozvíme. Je možné, že nikoliv, jelikož by bylo logičtější za jednu disketovou mechaniku ušetřit a vždy systém zavádět z HDD. To se nakonec dělo u Commodore PC20-III.

Pracovní frekvence procesoru 4.77MHz na rok 1987 byla docela nízká, ale dalo se pomocí klávesnice navolit další dvě vyšší. To se dělo zřejmě kvůli zpětné kompatibilitě, aby programy využívající frekvenci 4.77MHz nejely moc rychle. Jinak věřím, že každý si navolil to maximum 9.54MHz a tak to používal. Co zde hodně proběhlo, je integrace. Na základní desce je grafický čip z řady GCA Paradise PVC4, který má k sobě 16KB paměti a na dodávaný černobílý monitor to je dostačující. Ovšem není problém si to rozšířit pomocí 8-bitové grafické karty. Ta může být EGA anebo dokonce i VGA. Zde je instalována EGA 480 s čipem Paradise 3831B, která bude v pohodě pracovat s barevným EGA monitorem. Potom tam máme konektor pro disketové mechaniky, což u neznačkových základních desek nebylo. Podpora je maximálně dvě mechaniky 5.25 palců s 360KB nebo 3.5 se 720KB a samozřejmě mix obou. A posledním je konektor XTA IDE pro pevný disk, který ovšem musí být podporován diskem a klasický IDE tam fungovat nemůže. Mají sice stejný počet pinů, jenže XTA IDE je pouze 8-bitové rozhraní a ATA IDE už 16-bitové. Sehnat takový funkční pevný disk je spíše už nemožné a svým způsobem i zbytečné. Bohatě stačí i nefunkční, hlavně aby tam byl a šlo vidět, jak to dřív vypadalo.

I když tedy šlo o drahý pracovní stroj, tak zahrát si hry bylo možné, hlavně s barevným monitorem. Stačilo k tomu využít možnosti rozšíření, za pomocí tří 8-bitových ISA slotů. Je to ukázka toho, že i v pozdější době se tento počítač neztratil. Hned v roce 1987 totiž přichází na svět první grafické karty VGA, které grafice vdechly 256 barev. V témže roce herní společnost Sierra On-line začíná u her využívat zvukový modul Roland MT-32, což na této platformě dělá u her zázraky. Později v roce 1989 si můžete osadit první Sound Blaster 1.0 s FM syntézou, která se rychle rozšiřuje. Já osobně jsem zde zkoušel 8-bitový Sound Blaster 2.0 a i 8-bivotou VGA grafiku. Popravdě to nemá moc valný smysl, hlavně tedy zvukovka, jelikož hry z let 1982-1989 ji nepodporují. VGA své opodstatnění má, zapojíte si v klidu LCD nebo CTR a hry můžete i tak spouště v CGA anebo EGA režimu. Každopádně je to klasické PC, ovšem vyrobené a zapsané pod legendární značkou Commodore.

• CTRL + ALT + S přepne procesor na „standardní“ rychlost 4.77 MHz
• CTRL + ALT + T přepne procesor na rychlost „turbo“ 7.16 MHz
• CTRL + ALT + D přepne procesor na „dvojnásobnou“ rychlost 9.54 MHz

Nakonec, když se všechno spojí dohromady, je to krásný výsledek, na který je radost pohledět. No ne?