Toshiba Satellite Pro SP6100

Notebook Toshiba Satellite Pro SP6100 už můžeme řadit mezi herní stroje, jelikož je v něm dedikovaná grafická karta od společnosti NVIDIA GeForce4 420 Go. I když se jedná o model nižší třídy, byla na ní možnost hrát hry až do roku 2003. Samozřejmě, při těch nejnáročnějších titulech bylo potřeba trochu ubrat na detailech a občas i snížit rozlišení. 

_Procesor

V roce 2002 firma Toshiba vsadila na procesor Intel Pentium 4-M na frekvenci 2 GHz a s jádrem jehož kódové označení je Northwood. Ten disponuje 20 KB L1 a 512 KB L2 cache. Písmeno „M“ v jeho názvu značí mobilní verzi, a bylo mu nastaveno pracovní napětí do 1,3 voltu. Při jeho intenzivním maximálním dlouhodobém zatížení by měl mít procesor spotřebu okolo 32 Wattů, takže zde není žádné masivní chlazení ani ultra hlučný ventilátor.

_{Grafika je 3D}

Firma NVIDIA byla nováčkem mezi výrobci mobilních grafických karet, neboť její první mobilní grafická karta GeForce2 Go se dostala do notebooků až v roce 2001. Do zde testovaného stroje z roku 2002 byl instalován její následník, a to GeForce4 420 Go, který disponuje 32 MB vlastní video paměti typu DDR a ta je napojena na sběrnici o šířce 64 bitů. Veškerá komunikace probíhá po sběrnici AGP s rychlostí 4x. Výstup z grafiky se zobrazuje na LCD, které má velikost 15.1 palců a nadstandartní rozlišení 1280×1024 s 32-bitovou barevnou hloubkou. Jeho obraz je ještě dnes krásný a plný jasu. Panty víka už mají mírnou vůli, ale drží v jakékoliv poloze.

_{Dráhy RAM}

Operační paměť má velikost 256 MB, což je dostačující pro běh Windows XP, který byl k tomuto notebooku dodáván. Lze ji ovšem jednoduše rozšířit, protože jsou k dispozici dva sloty mikro SO-DIMM, které jsou lehce přístupné a nacházejí se pod krytkou na spodní straně notebooku. Předpokládám tedy, že může být osazen ve dvou modulech o velikosti 512 MB, jejichž součtem se dostáváme na maximální hodnotu 1 GB. Co se týče propustnosti, hodnoty jsou na dobré úrovni, s rychlostmi čtení 1523 MB/s a zápisu 676 MB/s. Není to žádné překvapení, jelikož je zde čipset od Intelu, přesněji model Brookdale i845MP, který Intel optimalizoval pro své procesory, a dobrá je hlavně rychlost zápisu.

_Zkušenosti

Nevím, zda jde o osobní zvyk, ale nikdy jsem se moc neadaptoval s používáním track pointu k ovládání kurzoru. Vždy mi přišlo, že je to pomalé a hlavně nepřesné. Pokud vás zajímá, k čemu slouží další postranní tlačítka, tak ty simulují kolečko myši a umožňují tedy posun nahoru a dolů. Tato funkce se hodila pro listování v dokumentech nebo při brouzdání internetem. Musím ocenit i kvalitu zvuku, které mají dokonce i trochu basů, a hlasitost lze ovládat pomocí potenciometru. Klávesnice je rovněž sympatická, s oddělenými kurzory a vkusně umístěnými tlačítky Windows v pravém horním rohu. Levá klávesa Shift je také šikovně větší.

_Srovnání

Na porovnání jsem vybral 3D Mark 2001, kde už v rozlišení 1024×768/32 jsou testy 1 a 2 pod hranicí 30 FPS, což bude způsobovat úzké hrdlo videopaměťové sběrnice o šířce 64 bitů. Grafika byla hlavní konkurencí podle tabulky proti ATi Mobility Radeon 7500, kde také některé modely měly pouze 64bitovou sběrnici pro video RAM. Nvidia byla s tímto okleštěným modelem, jak ukazují moje testy, o něco rychlejší, ale s plnohodnotnou 128bitovou šířkou video pamětí už ATi model 7500 dotáhl GeForce4 Go 460 a na vyšší FPS vyhrála ATi 7500.

V AIDA64 a testu ‘CPU Queen’ nebude Pentium 4 nikdy vynikat, jelikož využívalo mikroarchitekturu NetBurst, která byla navržena pro vysoké takty procesoru, ale nebyla tak efektivní na instrukci na takt. Ovšem spolupráce CPU a RAM je dobrá a přeskočil stejně taktované P4-M na 2 GHz. Co měl Intel vždy procesorech dobré, bylo FPU a tak bez problémů porazil i mladší procesor od AMD Athlon 64 3400+ s frekvencí 2.2 GHz.

V CPU-Z, pokud jde o výkon na jedno jádro, překonal Intel Celeron 1.1 GHz, ale byl poražen bratrem P4-M na 2 GHz. I když to není dvoujádrový procesor, má překvapivě dobré výsledky ve více vláknech a porazil i svého bratra Pentium 4-M na 2 GHz.