Dell Latitude CP

Dell Latitude CP má díky rozložení klávesnice asi nejblíže k notebookům od IBM, tím ale podoba končí, jelikož zde najdete klasický touchpad, což se ukázalo jako praktičtější náhradou za myš, nežli trackpoint. Zajímavé jsou až monstrozní zelené kontrolky pod rámem s LCD, které signalizují zapnutí stroje, činnost pevného disku a nabíjení baterie.

Protože v době, kdy tohle píši, má tento stroj věk 23 let, jsou jeho plasty stále v dobrém stavu a hlavně tedy na víku. I když jsou zde dvě šachty, tak jen jedna je modulární. Do ní si můžete vložit disketovou mechaniku či CD-ROM, nebo další baterii. To je trochu škoda, protože Windows 95 není bootovací z CD a tak byla v dobách minulých instalace trochu složitější.

Musím pochválit klávesnici, která jde středně lehce a přesně. Zvláštní výškové postavení má velká klávesa mezerník, která je nad ostatní o tři milimetry výš a dobře působí i veliký Enter. Pohodový je i vstup do BIOSu, kdy stačí stisknout klávesy Fn+F1 a dostanete se tam, i když jste například ve hře. Dalším stisknutím Fn+F10 si otevřete CD-ROM jednotku a pomocí Fn+F7 roztáhnete obraz přes celé LCD. To se hodí hlavně při hraní starých her, které by jinak byly v malém okénku. Hry samozřejmě táhne jen procesor, takže takový Quake 1 v rozlišení 320×200 jede při 40 FPS, což není špatné, ale obraz se jeví jako dost hrubý a při rozlišení 640×480 je už 13.5 FPS opravdu málo.

Procesor: pochází od firmy Intel, jako u 99% všech prodávaných notebooků z té doby. Jde o mobilní Pentium s instrukční sadou MMX, na frekvenci 166MHz a pracovním napětí 2.45 voltů. Pro rychlejší práci s daty obsahuje 32KB L1 cache, druhá cache L2 má velikost 256KB a ta je externí. K jeho připojení do základní desky byl použit mobilní slot MMC1 a tak se dá vyměnit i za silnější. Za celou dobu mého testování jsem neslyšel zapnutý malý větráček, který se má spínat v době, kdy už je procesor hodně horký, ale nikdy se tak nestalo. Zkusil jsem na ty jeho malé lopatky fouknout a otáčí se zlehka. Je taky fakt, že stroj se moc nehřál ani v místech, kde je CPU uložen, tedy vpravo nahoře.

Grafická karta: komunikuje přes rozhraní PCI a výrobcem je NeoMagic. Jde o čip NM2160A MagicGraph 128XD, který má k sobě 2MB paměti a není to žádný 3D akcelerátor. Výstup z grafiky jde do aktivního barevného LCD, které má velikost 12.1 palců, to zvládá maximální rozlišení 800×600 a 24-bit barev. Obraz je hezký, ostrý a má dostatek jasu. Panty víka jsou tuhé i bez vůle a díky tomu drží jakoukoliv polohu.

Operační paměť: má zde klasické dva SO-DIMM sloty, do kterých jednoduše nainstalujete moduly o maximální velikosti 64MB a celkově notebook pojme 128MB. Je mi ale záhadou, jaké RAM to musí být, jelikož jich mám plnou krabici, ale jen pár z nich se v tomto stroji líbí. Někdy dokonce i když byl modul o velikosti 32MB, notebook ho detekoval jako 16MB. Největší velikost se mi podařilo zkombinovat 48MB, s níž jsem i stroj testoval. Taky místa pro jejich uložení není moc a pokud je i jedna trochu širší, tak se tam prostě nevleze.

Zvuková karta: používá čip Crystal CS4237B, který není až tak špatný. Fungoval v pohodě pod operačními systémy MS-DOS + Windows 95 a zapojen bude nejspíš přes ISA sběrnici. Zkoušel jsem mé standardní hry pro MS-DOS, všechny hrály v pohodě a jen jediný Wolfenstein 3D měl problém. To se týkalo otvírání dveří, při kterém nebyl neslyšel žádný zvukový efekt. Co se týče reproduktorů, ty jsou umístěny dole na bocích těla, hrají středně hlasitě, ale pokud se dají více nahlas, tak divně chrastí. Jejich hlasitost se dá regulovat pomocí kláves Fn+PageUp a Fn+PageDn anebo úplně ztišit Fn+End.

Pevný disk: jsem použil svůj testovací od firmy Toshiba model MK6015MAP, který má velikost 6GB. Přístup k němu není nijak složitý, jen ke svému připojení potřebuje redukci.

VÝKON V MS-DOS 6.22

VÝKON VE WINDOWS 98

Závěrečný verdikt

Klady: Přístup k HDD a pamětem. Použité materiály. Dobrá klávesnice a též rozložení ujde.

Zápory: Divný konektor pro zdroj. Baterie BIOSu. Málo místa pro paměti RAM.

BIOS