Commodore Amiga 1200

Podle některých je Commodore Amiga 1200 z roku 1992 nejlepší, ale pokud ji srovnáme s Amigou 500, zjistíme, že jde vlastně pořád o její klon, který dostal více steroidů. Hry tam spouštíte stále z disket, zvukové efekty i hudba v nich doznaly lepších kvalit a s tím i samozřejmě grafika v AGA. Jenže jak se mění jídelníček her, tak během dvou let už nemá počítač sílu proti konkurenci PC, také nástupce tohoto stroje nebyl ohlášen, takže se z něj stává po roce zákusek na konci menu. A proto spíše vyvstává otázka, zda to není nejhorší Amiga… Mnoho lidí, ne jen fanoušci, očekávali nebo doufali, že by se mohla opakovat situace z let 1987 až 1992, kdy prostě Amiga 500 byla králem herních počítačů. Slunila se tak přes 5 let, aniž by ji něco ohrozilo a to A1200 v žádném případě nedokázala. A pět let je dlouhá doba, proto také na A500 vzniká spousta legendárních her a u Amigy 1200 je toho v AGA o mnoho méně. Proto je pro mě spíše tím krásným víkem na rakvi, ve které leží pravá herní legenda Commodore Amiga 500 a dno s polstrováním tvoří hříčky A600 + A500Plus 🙂

Pokud jste si ale na konci roku 1992 Amigu 1200 koupili a prodalo se jich docela dost, tak jste měli vynikající počítač, který by Vám záviděl kdejaký PC maniak. Ovšem v PC byla povinnost pevného disku, takže pohodlnější spouštění her, ale na A1200 byly stále hlavní media na hry diskety. Listoval jsem dobovými inzeráty v letech 1995, ve kterých tyto počítače Amiga 1200 lidé prodávali, jelikož pro ně už neměly budoucnost a z 80% případů k nim bylo velké množství kusů disket s hrami. U starých PC to skoro nikdo nenabízel, jelikož po prodeji starého si koupili silnější stroj a opět se diskety použily na zálohu nebo přenášení dat.

Je tedy jasné, že proti pevnému disku byly trochu pomalejší a také nebyly zrovna moc trvanlivé, pokud se dost používaly. Taky ono medium mělo pořád kapacitu 880KB, přitom už 3.5 palcové disketové mechaniky měly standard 1.44MB až 2MB. Z toho jde trochu cítit zaostalost, jelikož mechanika 1.44MB v pohodě přečte disketu 720KB, tedy aspoň u PC a snad by to zvládly i Amigy. Nemusely by potom vznikat hry na 10 disketách, ale třeba na pěti, kdy většinou na první, někdy i na druhé disketě, byla jen animace s hudbou a takto by se vše vlezlo jen na jednu. Z toho jasně vyplývá, že firma Commodore se bránila mít v domácích počítačích pevný disk, jelikož kdyby na něm byl stroj závislý, což znamená že by tam musel vždy být, zvedlo by to nechutně jeho cenu, proto byly hry na disketách a s pevným diskem ty hry nikdy nepočítaly.

Takže dnes je jednoduší hrát hry na dobovém PC, kde je přítomen IDE řadič, k němu mít adekvátní pevný disk, se kterým se vždycky počítalo a říkat tomu čistokrevné retro. U Amigy je to trochu složitější, diskety 3.5 DD 720KB přeci jen už nejsou tak dostupné, ale pokud chcete tu dobu znovu zažít, musíte si nějaké sehnat. Potom i doceníte pevný disk s operačním systémem Workbench, abyste si pomocí sběrnice PCMCIA zapojili CompatctFlash Card Adapter Apacer s CF kartou o velikosti 64MB, kde bude obraz ADF s hrou. Ten potom pomocí programu „TrackSaver GUI Version 2“ zapíšete na reálnou disketu a jde se pařit. Ale i na Amiga 1200 narazíte na problémy se spouštěním některých starších her (nevím však, o jaké hry se jedná) i přes snahu vyšší kompatibility, oproti předchozím verzím A600 + A500Plus. Jako protiváha k tomuto je, že pokud použijete silnější PC sestavu, tak některé starší hry, opět nevím které, můžou jet extra rychle a taky se stanou nehratelnými.

Cena, za kterou se Amiga 1200 prodávala v únoru 1993, byla 21.000 Kč + monitor 10.000 Kč a pořád tam scházel pevný disk. Pokud byste ho tam chtěli, počítejte s příplatkem 8000 Kč a z hračky se stal poloprofesionální počítač. Jeho největší cenový konkurent v té době bylo PC 286/20MHz s 1MB, 40MB HDD k tomu barevný monitor a to stálo v bývalé firmě ProCA 25000 Kč s DPH 23%. Scházela zvuková kartamyš. Na to zbylo 6000 Kč, za což se daly ty věci v pohodě pořídit. Pokud by byla Amiga 1200 s HDD, bylo by to za 39000 Kč a už by PC mohla být i nějaká 386DX 40MHz se 2MB RAM. Obě sestavy se výkonem porovnat nedají, ale dobové hry na nich jedou tak nějak podobně, někde záleželo na nastavení detailů. Když hra vyšla na Amigu 1200, byla samozřejmě dříve či později i na PC. Teď už víme, že se lidé rozhodli více kupovat ty PCčka, jak jinak si vysvětlit, že Amiga už tu není a PC ano. Důvodem možná bude 3D grafika, která začala vznikat ve stylu Wolfenstein 3D a nic takového nám v té době Amiga nepředvedla. Potom na konci roku 1993 vyšel DOOM, tím se s rychlými 3D akcemi roztrhl Santův pytel, pro milovníky Amigy to byl Satanův pytel a na to prostě Amiga nebyla stavěná. Nakonec se ten žánr stal hodně populární a bude časem umocněn virtuální realitou.

Z Excalibur 1.2.1993 č.14

Z Chip leden 1993

Na Amize byla stále vynikající hudba a to bez debat. Ovšem já osobně v minulosti hudbu vypínal a dnes už ji také ve hrách skoro neslyšíme. Jednak většinou hrála v daných levelech jedna a ta samá skladba pořád dokola, ale spíše mě rušila od zvukových efektů. Díky tomu, že do PC už existovaly relativně levné zvukovky, tak měly už i stejnou kvalitu zvukových efektů jako A1200 a v tomhle to tedy bylo vyrovnané. Pokud jste zvukovou kartu neměli, tak to bylo špatné a hraní byla dost bída. Ale v minulosti to někteří takto prostě museli hrát a dostalo se jim posměchu. A oprávněně, jelikož jste mohli být maniakem jakéhokoliv počítače, ale ona by vám ta Amiga prostě otevřela oči, protože to byla zkrátka parádní show a ze hry umocněný zážitek na celý život. Je to jedna z klíčových věcí, možná bych řekl i nejdůležitější, která Amize pomohla dostat se na herní vrchol a můžete si to zde i poslechnout. Ten hardware byl na hudbu tak povedený, že si myslím, že ho překonal ve hrách až klasický audio track, jako třeba ve hře Descent 2. Ne že by PC s Gravisem Ultra Sound nedokázalo hrát jako Amiga, ale vytěžovalo to procesor a tudíž výrobci her nešli tímto směrem. Zvolili cestu s FM syntézou a později General Midi.

 

Pokud bychom si měli trochu popsat minulost domácích počítačů společně s Amigou, tak já ji dělím na 3 etapy. Ta první začíná u 8-bitů (1981) plus 16-bitů (1985) a celé to spolu táhnou do roku 1994. Hry na 8-bitech nebyly špatné, ale byly takové chaotické a hodně o náhodě. Také bylo potřeba hodně představivosti a soutěživosti. Ale v roce 1985 vzniká Atari 520ST a potom 1987 Amiga 500. Atari tedy se svým 16-bitovým počítačem v domácnostech bylo o dva roky dříve a většina jeho populárních her se začala předělávat i na nově vzniklou Amigu 500. Tam byly rozhodné lepší a to zajistilo rychlý nástup. U PC frčely XT-éčka, které byly ze všech nejhorší a to dokonce i než většina 8-bitových počítačů. Ovšem měla od začátku jednu velkou výhodu, a tou byla plně otevřená platforma, i když ne zrovna dobrovolně, jelikož IBM si to podle mého názoru hodlalo kontrolovat, což se naštěstí nepovedlo. Najednou se výrobci množili jako houby po dešti a začali pro PC clony tvořit hardware a software. Kdo situaci pochopil, ten se jí chopil. Kdežto Atari, Commodore ti ji měli spíše uzavřenou, operační systém se změnit nedal a ne každému musel vyhovovat. Z dnešního pohledu přístupu to připomíná společnost Apple. Tahle etapa končí okolo roku 1994 a začíná ta druhá.

Z ní postupně zmizí Atari a i Commodore se svou Amigou 1200. K ní sice ještě byly dostupné různé turbo karty, ale to už bylo spíše pro fandy umírající značky. Tato druhá etapa je moje štace, jelikož dlouhou část té první etapy nám moc nepřála politická situace. Vzniká zde moje legenda, kterou je PC a že to byla parádní jízda! Tahle šílená pojížďka totálně zadupala do země můj první herní počítač (1991) Didaktik M s disketovou mechanikou D40 a bude to zřejmě tou představivostí. Ale abych to porovnal právě s Amigou. Koupíte si A500, dejme tomu v roce 1988 a do roku 1994 máte pořád ten samý počítač. Svým způsobem Vás nic nenutí ji zásadně vylepšit, protože hry jsou šité přímo na ni. Je to přímo klíč k tomu, aby se brzdil vývoj, jelikož při vývoji nových her, pořád narážíte na samotný výkon počítače a kopete si vlastní hrob. Na to u platformy PC nenarazíte, hry pro PC se dělaly vždy na počítačích své doby a výkon se ždímal do poslední kapky. Máte novou hru a starý počítač? Smůla, tak tu si nezahrajete a Vy si ji chcete zahrát! Tak rozbijete prasátko a jde se na nákup. Základ tohoto vývojového stroje na peníze ale začíná mnohem dříve, jen místo her to jsou různé profesionální programy. Celé se to ovšem spojí v roce 1994 a dominance PC může začít. A vznikají další herní legendy, vývoj PC neskutečně zrychluje a je potřeba rok co rok si do PC něco koupit.

Pořád jsme ještě v druhé etapě, která vysvětluje zánik konkurence Amiga a Atari. Jako když někdo mávne čarovným proutkem a najednou se i samotný počítač stává zábavou. Celé to kouzlo bylo právě v boomu her, kdy začal software unikat samotnému hardware. Dovede si představit, že někdo vydá hru na Amigu a ona vám na CRT bude předvádět šíleně boží grafiku ve stylu slide-show s tím, že jak vyjde nová Amiga, tak to pojede lépe. Těžko se to představuje, ale na PC běžná věc. To, co jede dnes pomalu, za rok bude hrát každý, ale vy čekat nechcete, takže si musíte koupit ne drahé, ale přesto trochu výkonné komponenty a ty potom nějak přesvědčit, aby jely ještě rychleji. Celá tato podivnost se stala zábavou, která něco stojí, ale už to nebyly ty závratné sumy, jako v minulosti. Když se vám povedlo ten výkon zvednout, díky tomu najednou hra jela plynule, protože co šlo, to jste přetaktovali, takže ten pocit z toho byl stejný, jako když jste hru dohráli.

Třetí, poslední etapa je už jen o PC a začíná po roce 2010, kdy vám hardware vydrží opět i na několik let, což je dáno slabým konkurenčním prostředím.

Jsou počítače pořád stejné? Tak to určitě! Jsou to pořád ty samé stroje (hračky), které mám poskytují zábavu a dokonce spojily vše dohromady. Můžete si na nich hrát hry, ty jsou samozřejmě daleko hezčí, propracovanější a některé opravdu na dlouho. Také to máte jako televizi, což by se dalo i srovnat se starými počítači, kdy si pustíte film Vetřelec nejdřív černobíle a potom barevně. Ta černobílá představuje staré počítače a barevná dnešní. Ovšem nás čeká virtuální realita a z dnešních PC se stanou ty černobílé. Co na PC jde parádně, tak poslouchat hudbu, prohlížet si fotky anebo zpracovávat video. Tolik zábavy vám starý počítač nikdy neposkytl a ještě můžete komunikovat se světem. Tohle všechno bylo už ve sci-fi filmech, seriálech, knížkách, takže dnes už si část z toho užíváme a nakonec se vyplní i ten zbytek. Já se tedy těším!

Že to v minulosti bylo lepší? To rozhodně nebylo! Sice už nemusíme tolik ždímat výkon, ale dobrých her je stále požehnaně. Určitě zkuste 14.5.2021 hru Subnautica Below Zero, protože to bude pecka, stejně jako byl první díl. Ale protože dřív počítači rozumělo daleko méně lidí, bylo to takové více o skupinkách, lidi v ní měli pocit, že někam patří, ne jak dnes, že má počítač každý ňouma. I mít v 90. letech doma počítač, znamenalo taky být tak trochu divný, ale byl to koníček jako každý jiný, jelikož by to dnes znamenalo, že je divné celé lidstvo. Byli i nadšenci, co milovali svoji počítačovou značku, nechali by si kvůli ní i roztrhat tričko, ale tohle se zachovalo také dodneška, jen už nebrání značku počítače, ale jednotlivé komponenty. Vidíte, je to pořád stejné! Rozumný člověk bere vše, co daná doba nabízí a zatím platilo, že je toho vždycky víc, než v minulosti. 

Tenhle web není nic odborného, ale spíše připomíná hřbitov dávných počítačů, které taky kdysi poskytovaly tu herní zábavu, stejně jako je to dnes. Pokud už ji nepociťujete, není to počítači, ale Vámi! Najdou se ale i výjimky, kterým staré hry sedí více než nové a dohání, co v mládí nestihli. Píšu tady o legendě, i jiné české weby ji tak vybarvují, ale je to opravdu tak? Asi se shodneme, že celosvětově Amiga je pojem s legendou, ale jaká byla realita u nás? Mít ji byl zřejmě vlhký sen mnoha toužících hráčů, ale ve skutečnosti měli nějaký 8-bitový počítač, nejčastěji Didaktik. Sečteno a podtrženo: naší opravdovou první masovou domácí legendou zůstane navždy Didaktik ze Skalica! Ale legend je mnoho, koneckonců prolezte tyto stránky a nějaký určitě ještě najdete. Ach jo, takhle to dopadá, když si vyhradím jeden den jen pro psaní místo paření.

 

                        PARAMETRY:

    • Procesor: Motorola 68EC020 14 MHz
    • Paměť RAM: 2MB
    • Paměť ROM: 512 kB Kickstart ROM
    • Floppy disk: Interní 3.5 DD/880kB
    • Video: 1280×512 a až 16.8 milionů barev dle rozlišení
    • Operační systém: Amiga OS 3.0
    • Klávesnice: Anglická

Nakonec celá domácí počítačová Addamsova rod… eee tedy rodina Commodore Amiga bez HD 😀

 

Štítky:
12 komentářů

Vložit komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *