Sherry PC

Není všechno IBM, co se třpytí, ale jedno zůstane vždy jisté, že je zakladatelem této platformy. Trochu si připomeneme historii, protože můj počítač, co je zde na fotkách, ale i ten Váš, na kterém můžete dnes číst těch pár mých slov, jsou tou odvrácenou stranou, která měla navždy zůstat temnou.

První PC-XT IBM se dostalo na trh v srpnu 1981 v USA. Pokud jste si ho odsud neodvezli do Evropy, tak ho zde nikdo oficiálně neměl a začal se tady prodávat až v lednu 1983 v Západním Německu. Určení tohoto počítače měly být zlehka domácnosti, ale hlavně kanceláře a první miliontý stroj se prodal v roce 1984. Tím se počítač stal nejsilnějším svého druhu a popularita jen rostla. Začali se objevovat otázky, co vlastně počítač IBM dělá počítačem, když je složený z komponent, které IBM nevyrábí. Operační systém pocházel od Microsoftu, procesor od Intelu a zbývající součástky také kupoval od jiných výrobců. Co by tedy mělo bránit jiným podnikavcům, dělat to, co dělá samo IBM? Pojistkou tomu měl být BIOS počítače, který si nechala gigantická firma patentovat, ale udělala tím jednu opravdu zásadní chybu, protože hned zveřejnila právě jeho výpis. To pomohlo velice rychle zjistit, jak to vlastně celé funguje a vyvarovat se, aby nebyl totožný. Potom už jen stačilo pomocí jiných cest dosáhnout stejných výsledků a tím vším je i tento počítač. 

 

Zatímco na Internetu na IBM PC-XT narazíte zcela běžně, tak na kopii, co měla připomínat hlavně vzhledem tyto stroje, už jen zřídka. Netvrdím, že je to něco vzácného, ale vzbuzuje mi úsměv na tváři, když se na něj dívám a říkám si, jak asi ta skříňka vznikla. Někde tam daleko v asijské zemi, kde stojí bambusové chýše, je kovář, který má rozpálenou pec s kovadlinou a menším kladivem. Tím vším uková počítačovou skříň, jejíž díly později manželka pověsí na nejbližší strom a nalakuje. Až barva uschne, tak se o smontování plus zabalení ujme jejich jediná milovaná dcera. Nakonec se po 10 kusech odváží na motorce do města a řidič by si klidně mohl vzít i převlek Santa Klause. Pokud se ptáte, co by se stalo, kdyby se náhodou někde vykotil, což už se párkrát stalo, tak z 90% nic, ale podmínkou je, že nesmí prasknout jediný přítomný plast, který tam musí držet. Protože skříně mají do precizní práce hodně daleko, tak opravy nejsou problém a nějaké 2 anebo 3 milimetry nehrají v lícování roli. Klasická ruční práce, která bývá někdy prostě nedoceňována.

 

I po té dlouhé době je stále plně funkční, disketové mechaniky krásně čtou a zdroj drží. Jen je trochu hlučnější, ale to dávám za vinu větráčku, který se tváří, že je veliký, jenže má na sobě strašně malé lopatky a k tomu se rychle otáčí. Kvůli nízké instalované paměti RAM jsem ani nic netestoval, protože bych pořád četl na monitoru, jak je jí málo. Když se ale používal v dobách minulých, tak jedna disketová mechanika sloužila jako bootovací, kde se zaváděl operační systém MS-DOS a druhá na nějaký užitkový program. Taky v minulosti jsem na tom testoval nějaké ty hry a udělal video.

 

Štítky:
2 komentáře
  1. Profilový obrázek
    • Clous

Vložit komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *