Harddisky pro notebooky

Harddisk též označován jako HDD, nebo pevný disk je velice citlivé zařízení. Pokud máte rádi svůj HDD, tak jste ho určitě nevystavovali zimě, horku, vlhku a už vůbec ne otřesům. To všechno jednoznačně způsobí jeho kolaps, ale jaký dát pevný disk do notebooku, protože ten je většinou přenosný a všem těm vlivům může být vystaven. Bohužel na to žádná odpověď není, protože v notebooku se používaly HDD na stejném principu jako u velkých stolních počítačů. Samozřejmě prošly zmenšením, kdy klasický IDE disk má 3.5 palce a ten určený pro notebooky má 2.5 palců i se zmenšeným IDE konektorem.

První takový disk byl představen v roce 1988 o kapacitě 20MB, svět dychtil po přenosných počítačích, ale jak to tak bývá, na trh se dostal o něco později a byly velice drahé. Pokud jste si tedy v roce 1990 koupili nějaký ten přenosný počítač, byli jste obeznámeni, aby jste ho nevystavovali právě těm věcem zmíněným na začátku. Protože je HDD vlastně jen komponenta určená pro notebooky, je jím i řízená, tak se přišlo na to jak pevný disk aspoň trochu chránit. Dalo se v BIOSu nastavit jeho vypínání, protože v činnosti je extra háklivý na otřesy, tak tím že se vypínal se tomu dalo trochu předejít a navíc se i šetřila baterie.

Předpokládám tedy že v roce 1990 byl v noteboocích používán pevný disk o kapacitě 40-80MB a v 1992 už 120-240MB. Je ale jasné, že kapacity nad 40MB se používaly do roku 1994 a to hlavně pro jeho cenu. HDD měly i různou tloušťku, na foto je to vidět, takže ne každý HDD se vlezl do jiného notebooku. Potom tu byl ještě hluk, ale už od prvních velikostí 40MB byl v pohodě, asi to bylo tím, že měly nižší otáčky.

  Tloušťka   IDE konektor   Mé nejstarší HDD – 40MB+80MB+120MB   
       

Na první pohled by se mohlo zdát, že standardní 2.5 palce 40pin IDE konektor je výhra pro všechny, ale nebylo tomu tak. Spousta výrobců notebooků si vymyslela svoje přechodky, kdy prostě IDE předělala na někdy úplně jiné koncovky a to byla trochu škoda. Důvod je ten, že spousta uživatelů starých notebooků si prostě svoje data chtěla nechat, tak z nich vymontovala právě HDD, které byly většinou v takových šuplících s přechodkou a pokud nebyl šuplík, nešel tam dát jiný harddisk. Jeden takový šuplík a přechodku jsem nafotil. Bylo i více výrobců pevných disků, k těm starším patří firma Conner, IBM, Seagate, Toshiba a později Fujitsu, Western Digital a třeba Hitachi.

  Pár disků z jedné úložné krabičky   Šuplík na HDD i s víkem   Přechodka + velký IDE na malý  
       

  HDD 3.5 vedle 2.5  
   

Vložit komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *