ZX Spectrum

Tak to je on, mého srdce šampion. A proč? Protože to byl první počítač, kterého se moje dětské ručičky dotkly a to v roce 1984. Tohle to samozřejmě není přesně ten kus a jaký byl jeho osud… to bohužel nevím. To ale nevadí, protože nebyl můj, ovšem nějaký čas jsem u něj strávil. Nejdřív to bylo u černobílé televize a později i u barevné. Počítač se stal velice populárním díky tomu, že byl levný a taky jednoduchý. Tím pádem se dal i snadno kopírovat, takže k tomu samozřejmě došlo ve větším měřítku po celé východní Evropě a jistě i u nás. A pro nás to byl legendární klon od Didaktiku. Já se o tomto počítači (ZX Spectrum) nebudu technicky rozepisovat, protože bych vlastně psal to, co už je uvedeno u naší napodobeniny, takže stačí kliknout na DIDAKTIK a tam se dozvíte, co ZX Spectrum dokáže. Samozřejmě zbytek světa si normálně tento stroj mohl koupit v obchodě a nic klonovat nemusel. Tam navíc řádila i konkurence v podobě strojů PC jako takových třeba od firem Commodore, Atari, Amstrad, Apple, Sharp atd. Byl to barevný svět, který nás globálně a totálně minul. Našli se lidi, kteří riskovali, aby si právě něco takového ze západu přivezli a byla to jen radost jednotlivců. Bylo to u nás špatné, i když se nějaké počítače vyrobily, nebylo to nic, co by mířilo do domácností a ve větších počtech. To se odehrálo až v roce 1990, kdy člověk mohl vycestovat v klidu na západ a něco si koupit. Že na to však neměl peníze, byla druhá věc, ale podstatné bylo, že to už šlo. Je ironií, že tento počítač se už ani nevyráběl, ale náš Didaktik v roce 1990-1994 zažíval zlaté časy a určitě to mělo něco do sebe.



 

                PARAMETRY:

  • Procesor:  NEC D780C na 3.5MHz
  • Paměť RAM: 48KB
  • Paměť ROM: 16KB Basic
  • Video: 256 x 192 bodů 8 barev 2 odstíny /  naladit na TV oblíbený kanál
  • Zvukovka: píp píp pí
  • Klávesnice: Anglická

Kdybych já, vášnivý hráč žil na západě Informace o počítačích tam byly pomocí časopisů dostupné, i z televizních reklam. Vybrat si nějaký, pokud člověk neřešil cenu, byl i tak jistě oříšek. Ale kdybych já věděl to, co vím teď, byl by můj první počítač Commodore 64 i s pomalou disketovou mechanikou a chtěl bych ho od toho roku 1982 po 1985. Počítač to byl opravdu nadčasový, líbí se mi jednoduchá práce s disketovkou, kdy prostě jen počítač zapnete a můžete pracovat. Napsat nějaký program, uložit ho. Nebo vložit disketu, na které máte třeba 5 her, zadat příkazy k nahrání a už hrajete jednu z nich. V roce 1985 bych do roku 1988 přešel na 16-bitový Atari 520ST. Mezi rokem 1987-1988 bych pokukoval po Amize 500, kterou bych v roce 1988 koupil a Atari 520ST opustil. Amiga 500 byl skvělý počítač, ale to jeho předchůdci v rámci možností taky a v letech 1988-1992 nemělo cenu mít něco jiného. Rok 1992 se PC stává multimediálním, můžete si koupit zvukovou kartu, CD-ROM a nějaký procesor 386. Tím přichází doba, kdy si zahrajete na PC stejně dobře jako u konkurence, většinu dobrých her mají společných a třeba pecka Wolfenstein 3D je jen na PC. Přímo tato hra byla u mě podmětem v roce 1992, že chci mít PC a nic jiného. Začínala totiž nová herní éra, podobná té, když v roce 1987 vyšla Amiga 500, kterou jsem rozhodně nestihl, ale tu PC s ročním zpožděním už ano.

Clous

www.clous.cz

Stačí kliknout O mně

Čtěte dál

PředchozíDalší

6 komentáře “ZX Spectrum

  1. No já nevim, my měli v roce 84 gumáka, hned po něm ZX+, strýc měl TRS-80, pak taky gumáka, cca v roce 86 a 87 jsme měli obě rodiny C64, sehnat se to dalo, aspoň tady na západě ČSSR

    1. A to bylo nové? No vidíš, tvoje rodina byla počítačově založená, ale kdo by kupoval C64 v roce 86-87, když tu bylo 16-bitové Atari ST a kdo se o to zajímal, by už C64 nekoupil 🙂 Jenže to bylo asi moc drahé, aby se v ČSSR dalo v pohodě prodat, ale na západě je kupovali.

      1. Abych se přiznal, to nevím, nové spíš ne. Každopádně amiga pravděpodobně k sehnání nebyla. Ale proto, že jsme o její existenci nevěděli, užili jsme si 8 bity stejně jako děti na západě o pět let dřív 🙂 Navíc jsme si možná zahráli víc, protože se hry nedaly legálně koupit, museli se levně kopírovat… Možná to dokonce bylo tak, že 8 bity se daly sehnat hlavně proto, že je na západě házeli do popelnic.. to ale nevadí, já si to v dětství opravdu užil do syta 🙂

        1. Jak to bylo, je jedna věc, ale jak to mohlo být druhá. Já jen říkám, jak to měla většina národa (ty můžeš být ta výjimka – jsi ten jednotlivec). Kdyby tvoji rodiče měli přístup k těm počítačům co západ, měl by si to jinak? Já věřím že ano, pokud si do něčeho fanda, utrácíš jako fanda 😀 Pokud by rodičům na západě nic počítač neříkal, možná by měli co ty, dítě si nějaký ten levný C64 vyškemrá. To není pravda, že na západě se hry kupovaly. Mám tu počítač z Rakouska C64, k tomu i box disket plných her a pěkně popsaných z tiskárny. tady je jedna z nich http://www.clous.cz/wp-content/gallery/nejstarsi-disketa-360kb/DSCN5141.JPG a tady je jak jsem to dostal: http://www.clous.savana-hosting.cz/8bit/foto/Commodore%20C64%20old/browser.php?d=0&f=9

          1. Já to beru tak, že tím, že to tu bylo později, tak jen dobře pro mě. V 84. mi bylo pět, na západě byla amiga už na spadnutí, ale já jsem si ještě stihnul užít ZX i C64 a u kámošů atarko, didaktik, PC XT, později AT v JZD atd., a to z mýho pohledu „za tepla“ 🙂 Takže jsem vlastně ohledně hraní zažil všechno podstatný a to je kurva paráda! 😀 Jinak s těma popsanýma disketama jsi mě dostal, já myslel, že se kopírovalo jen od nás na východ..!

            1. Kopírovalo se všude, od toho tu ty diskety byly 😀 Já to chápu, v té situaci, jaká tu panovala, si třeba ty měl aspoň něco, ale většina chodila do klubů a aspoň tak si někdy stiskli klávesnici. O tyto zájmové kroužky byl velký zájem, ale jak jsem psal, počítače nikde 😀

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *