Twinhead P79TE

Starší notebook Twinhead P79TE je taky jeden z těch co už mám déle, vyrobily ho v roce 1998 a dost jsem na něm v minulosti řádil. Je totiž malý, ve své době taková střední velikost, tichý a zároveň výkonný. Na první pohled vypadá zachovale, na ten druhý už jsem našel praskliny na víku, kde se nachází panty a ty tam určitě dřív nebyly. Protože o tomto stroji něco vím, znám předchozího majitele, který ho opravdu používal na práci, je s podivem, že je to jen to. Každopádně má svoje odpracováno, proto si půjde po tomto testu lehnou za svými kamarády a čekat kdo ví na co. Jinak je dost podobný notebooku Sharp 9300T, který má vnitřnosti od této firmy.

Co se týče designu, je takový obyčejný, až na informační LCD displej, na který jde za provozu dobře vidět a tím pádem nemá žádnou svítící kontrolku. Chtělo by to v noci podsvítit, za úplné tmy tam nic neuvidíte. Panty už mají trochu vůli, jsou ale tuhé a víko krásně drží svoji polohu v jakémkoliv úhlu. Rozměry jsou na tehdejší dobu v normě, na délkou má 29.5cm a na šířku 23.5cm. Tloušťka se vyšplhala na 5cm a váha na 3.1kg.

Klávesnice je česká, na psaní je příjemná, jde vidět na jejím povrchu, že se moc nepoužívala, protože se používala externí a při mačkání nejde skoro slyšet. Příjemné jsou oddělené kurzory a tím její přednosti končí. Pořadí spodní levé řady je děsivé a na staré hry oni čem. To samé platí pro spodní pravou stanu, kde je kláves víc než normálně. Oni ti výrobci u většiny notebooků, ty klávesy tam honili jak kočka koťata, protože dát vedle kurzoru klávesu delete, je na vraždu 😀 Potom ty klávesy Win, nevím teda zda je někdo používá? Já tedy rozhodně ne. Psát se na tom samozřejmě dá, pokud by jste tento stroj používali denně na práci, tak si člověk samozřejmě na to rozložení zvykne.

Celý tento stroj pohání procesor Intel Mobile Pentium MMX na 200MHz, mám k sobě 2x 16KB L1 cache a L2 cache co je na základní desce o velikosti 256KB. Tím, že je CPU mobilní, tak mu k fungování stačí napětí 1.8V, jenže nemá moc veliký pasivní chladič a to je vykoupené teplejší klávesnicí. Ta je totiž přímo v kontaktu s hliníkovým chladičem, co zároveň slouží, jako výztuha proti jejímu prohýbání. Samozřejmě jsem pomocí teploměru proskenoval celý stroj, našel nejteplejší plochy, kdy jsem po 3 hodinách neustálých dem ze hry Quake 1 naměřil maximální teplotu 46 stupňů a to zespodu.. Klávesnice měla v jednom místě uprostřed teplotu 35 stupňů a po krajích 33 stupňů. Pokud tam máte položené prsty, tak hezky cítíte jak teplo sálá.

Operační paměť, je zde standardní ve slotech SO-DIMM po dvou modulech o velikost 32MB a dohromady tedy 64MB. O zobrazení se stará grafická karta s čipem od známe firmy Chips & Technologies model F65554 HiQV64 a ten má k sobě 2MB video paměti. LCD je aktivní, obraz je ostrý, jas se upravuje pomocí kombinací kláves Fn + F6 a F7, během úpravy ho nedoprovází žádné informační ikony a jeho velikost je 12.1 palců. Při této velikosti je jeho maximální rozlišení 800×600 a 24-bit barev. V tomto stroji nebyl žádný pevný disk, protože majitel si ho nechval a naštěstí není potřeba žádná redukce. Přístup je k němu však docela originální, vytáhnete disketovou mechaniku a pod ní se ukrývá. Jinak celá základní deska používá ke svému chodu chipset od firmy Intel Triton II.

O zvukovou kulisu se zde starají dva reproduktory, které jsou ukryté ve víku a to úplně dole kde jsou panty. Na jednu stranu to má výhodu, že stereo zvuk proniká přímo k vám do uší, ale bohužel víko je vždy tenké, takže basy jsou dost mizerné. Jejich hlasitost se ovládá pomocí kláves, kdy stačí stisknout Fn + F3 a F4. Grafické zobrazování zde také žádné není, jen prostě mačkáte a buď se to zesílí nebo ztlumí. K tomu aby to hrálo je zapotřebí zvuková karta a její čip je od firmy Yamaha OPL3-SAx. Dobré je, že má přímo podporu v BIOSu a tam si ji můžete nastavit podle svých potřeb. Ve Windows už ovladače byly universální a v dosovských hrách šlo použít softwarové GS MIDI od Microsoftu na portu 330. Pamatuji si ale, že pokud se použijí originální ovladače, je potom ta stejná možnost, jen banky s nástroji jsou přímo od Yamaha a to buď 2MB nebo 4MB banka. Hudba je potom mnohem zajímavější a živější.

Ovládání myši je prováděno pomocí dotykové plošky, někomu to vyhovovat může, někomu ne, ale čas ukázal, že tohle je klasika a je lepší. Baterie se mi nepodařilo vytáhnou, protože jsem si vzpomněl, že jsem tam měnil články, očividně k zalepení už nedošlo a kryt drží vnitřnosti uvnitř 🙂 Oddělat ho znamená, že střeva vytečou na stůl a to by nebyl hezký pohled 🙂 Její kryt je ale originální, hned po zapojení zdroje se začala dobíjet, po nabití jsem spustil hru Quake 1 a ten hrál 2 hodiny. Takže kvalitní práce, protože jsem ho minimálně 6 nebo 7 let nezapínal a byl vystřídán lepším kouskem. Konektivita je standardní, COM1, LPT1, VGA, koncovka PS/2, USB 1.1 a 2x PCMCIA. Přítomen je i InfraPort na přenos dat s různými zařízeními, jako třeba PDA a nebo mobil. Má i dokovací konektor, který poskytuje další rozšíření různých portu nebo zvyšuje počet konektorů, pokud se ona dokovací stanice do něj zapojí. Testoval jsem CD-ROM + disketovou mechaniku a obě krásně čtou.

Notebook jsem podrobil svým testům v operačním systému MS-DOS 6.22, na kterém jsem pro spouštění programů použil nějakého ze správce souborů, jako je například M602. V tomto systému, jsem zkoušel různé starší hry, hlavně kvůli zvukovým efektům a hudbě. Vše bylo v pohodě,  všechny krásně hrály a toho samého jsem se dočkal i u Windovs 98. Díky tomu, že má dost paměti, relativně rychlý procesor, jely Windows svižné.

VÝKON V MS-DOS 6.22

VÝKON VE WINDOWS 98

Závěrečný verdikt:

Klady: Použití mobilního procesoru Pentium MMX co má jen 5W a dobrý výkon. LCD je aktivní a ostré. Jednoduchý přístup k pevnému disku. Notebook je hlučný, jak je hlučný pevný disk. Snadný přístup a i rozšíření paměti RAM.

Zápory: Rozložení klávesnice mohlo být mnohem lepší. Vytáhnou baterii je o nehty, pokud tedy drží pohromadě 😀

BIOS