Pokud se v dávných dobách na počítači něco pokazilo, většinou to byl právě harddisk, též taky označovaný jako HDD a ztráta dat byla bolestivá. Naštěstí se ale vše zálohovalo na diskety pomocí disketové mechaniky. Je to dáno tím, že HDD je velice citlivý hardware, jak na teplotní změny, tak hlavně na otřesy. Ty první dokázaly být velice hlučné, některé hučí už jen tím, že se točí, jiný se může točit tišeji, ale jak začnou pracovat čtecí hlavičky, tak to může zní jako když lžičkou klepete o stůl. Pokud HDD má oba rušivé prvky, možná by jste byli rádi že se pokazil 😀 Samozřejmě když jste vlastnil v době 1988 nějaký to Commodore PC10-III, co má jeden z prvních HDD o velikosti 20MB, bylo se čím chlubit. Nějaký hluk bylo to poslední, co jste vnímal při hraní her a nebo při těžké programátorské práci. Díky přítomnosti HDD, kde je operační systém nahrán, je start velice rychlý, práce s PC komfortní, protože všechny potřebné programy si člověk uložil tam a nebo pár her, které měl zrovna rozehrané.
U HDD se toho tedy moc neudálo, v roce 1980 byl uveden MFM řadič a k tomu HDD 5 až 40MB. Potom přišly v roce 1987 na scénu řadiče s rozhraním IDE a k tomu HDD 40MB až 500GB.
Komentáře