DELTA

Počítač Delta není tím, čím se zdá, ale i přesto, komu jsem ho ukázal, tvrdil, že je to Delta. Ano, byli to lidé, kterým staré počítače nic neříkají a četli to, co na něm vidí. Mohlo to takto působit i v minulosti? Snad na někoho, jehož dítě leží u výlohy domácích potřeb a nechce vstát, dokud mu rodiče ten zázrak Delta za sklem nekoupí. Zatímco dítě tuší, že si s tím bude moci hrát hry, rodiče si pouze myslí, že je to jen přerostlá drahá kalkulačka, kterou levou zadní nahradí svými počty tužkou na papíře. Otec tedy dítě zvedá a odchází. Neuběhnou ani dva dny a onen computer si 28. 1. 1987 za částku 6300 Kčs odnáší mladík. Ví, co kupuje a proč?

V tomto případě náš nový majitel, jenž má 35 let, který pracuje jako elektrotechnik v litvínovských závodech, šel na jistotu. Má totiž přesné informace od souseda, se kterým žije na jednom sídlišti. U něj se taky s tímto strojem seznámil a začal ho velmi fascinovat. Hlavně to byla neprobádaná oblast, k tomu viděl i slyšel, co to všechno umí a jeho pozornost se nasměřovala především ke hrám. Ač už byl dospělý a měl dokonce děti, tak v každém z nás, hlavně tedy u mužů, zůstává na dlouhou dobu ten malý hravý kluk. Začalo tedy shánění her, výměna se sousedem a potom kde se co naskytlo. Ale léta jdou, děti rostou a jeho syn se po tátovém počítači taky začal sápat.

Je třeba říci, že hry v té době měly něco do sebe, ale byly hrozně těžké. Jednak se nedaly ukládat, měli tendenci se vždy po vaší smrti vrátit na začátek a také náhoda v nich hrála velkou roli. Některé byly hodně frustrující, jiné méně. Pokud k tomu máte omezený repertoár, tak co šlo dohrát, se dohrálo. Je tedy pravděpodobné, že si začnete hrát na programátora, což je taky zábava a navíc to zapojí pořádně mozkové závity. Jenže udělat hru, to není jen tak, ale v Basicu spáchat něco jednodušího lze. Protože jeho syna hodně bavily textové hry, hlavně tedy ty od Františka Fuky (Fuxoft), tak se s kamarádem rozhodli nějakou udělat. Nakonec vznikly tři: Janov, Janov II a Ostrov. Jde o krátké textovky, které jsem si zkusil zahrát, ale pořád jsem tam jen umíral. Je super, že i po tolika letech se prostě jen kazeta vloží do kazeťáku a ono se to napoprvé nahraje. Vzhledem k tomu, že s tímto počítačem ke mně doputovaly i nějaké originální hry od Ultrasoftu, jako Jasem Bond Octopussy nebo Prvá akcia, které jsou z roku 1992, dá se tedy předpokládat, že v tom roce ještě byl plně využíván. To ovšem není všechno, je zde i hudební program Z x 7 a na výuku cizích jazyků program Mantrik.

Postupně vyšlo najevo, že ona Delta je vlastně ZX Spectrum+, nikoliv jeho klon, ale že je to pravý nefalšovaný počítač od Sinclaira a tedy 100% kompatibilní. To tedy znamená, že pokud by se nápis Delta sundal, byl tam obří nápis SINCLAIR plus červené logo ZX Spektrum. Také v pravém dolním rohu, je nachystán čtvereček, kam patří nálepka čtyř barev, která zde samozřejmě není. Pokud se podíváme na spodní stranu, tak pod nálepkou MADE IN U.K. bychom našli plastové nápisy, že jde právě o Sinclair ZX Spectrum+ a že se jedná o Personal Computer. Takže identita vyřešena, ale  mazání značky zůstává stále záhadou. Dokonce si vývozce dal tu práci, že veškeré nápisy ZX Spectrum zmizely z manuálu stejně jako ze samotného obalu kazety. Jak potom tedy vypadala krabice, ve kterém byl zabalen, je pro mě záhadou, asi prostě černý box.

Takže koupit něco v normálním obchodě v 80-tých letech ze západního bloku bylo spíše nemožné. Pro takové zboží tu byl Tuzex, ale tam byly k nákupu potřeba bony a nikoliv koruny. V roce 1986 dochází k tomu, že společnost Sinclair kupuje firma Amstrad. Nekupuje ji samozřejmě celou, ale jen tu část, která vyvíjela a vyráběla tyto počítače. To byly fakta. Teď si začnu domýšlet. Našemu panu Sinclairovi zůstanou některé počítače ve skladech, ale protože už je nesmí prodávat pod stejnou značkou, to by se Amstradu rozhodně nelíbilo, udělají se z nich Delta a prodají se do východního bloku. Tam si s licencemi a podobnými záležitostmi vůbec nalámou hlavu. Údajně tato várka počítačů nabrala směr Jugoslávive, která sice byla také socialistická, ale trochu jinak. Dostat tam nějaké zboží ze západu byl o trochu menší problém. Odsud se prodaly až k nám na pulty do obchodu domácích potřeb (elektro) a normální lidé si je potom mohli koupit za koruny československé.