JZD „POKROK“ SLUŠTICE PS-MIKRO

Ano čtete správně, tento počítač pochází z JZD „POKROK“ SLUŠTICE a dali mu název PS-MIKRO. Družstvo dokonce existuje ještě dnes, jako Pokrok Sluštice fungovalo od 15.4.1975 do 21.6.1989 a potom se pokrok vytratil. Úsměv na tváři mi vyloudilo právě ono slovo „pokrok“, takový typický komunistický heslo pro pohled do lepších zítřků, které nikdy nepřišly. Název MIKRO je dnes trochu zavádějící, protože moc malý není, ale na tu dobu je vše v normě a jen moje drahá mi ještě chvilku bude muset mazat záda. Odhaduji jeho váhu okolo 30kg i víc, je to hlavně dvěma 8 palcovými mechanikami Consul 7113 a docela velkým napájecím transformátorem. No ale nebýt těch disketových mechanik, byl by opravdu malý, jako jeho příbuzný podobně starý počítač VZLET Z 256. Vzal jsem tedy metr a začal měřit. Pokud se tedy postavíte před něj, kam se vkládají 8 palcové diskety, tak do hloubky má 66cm, šířka 33cm a výška má dva rozměry. Ten první, když nepoužijete nožičky na vyvýšení je 28cm, pokud se použijí, tak se zvedne na 33cm a zadek má pořád 28cm. Je to tedy pěkný cvalík, ale moc se mi líbí, že je udělaný jako klasický počítač z řad PC-XT a tím myslím vše hezky pohromadě. Sběrnice je samozřejmě jiná, snad jedinečná pro ČSSR stroje a je to tedy taky stavebnicový systém. Napadlo mě, jak asi byla vyrobena ta bedna, všechno tak nějak vyrobit jde, je to železo spolu s hliníkem, kromě tedy a to je záhada plastového předku s nápisem POWER. Odkud by tak mohl být? Jsem tedy zvědavý, jestli tenhle počítač je poslední svého druhu nebo se mi někdo ozve, že ho má taky. Takže se jdeme podívat co páni inženýři, předpokládám že i tento stroj vznik za spolupráce ČVUT FET Praha, na nás vymysleli.  

První co je potřeba udělat, pokud se má zapojit klávesnice, je sehnat si plochý šroubovák, vyšroubovat osm šroubků a odstranit vrchní kryt. To bylo v plánu, jen škoda že konektor pro klávesnici není nějak na zadní straně a takhle se to musí pokaždé rozdělat. Všechno jsem nafotil, vypadá opravdu úchvatně, navíc je pěkný a čistý. Zapojil jsem tedy klávesnici, upravil kabel pro video a počítač zapnul… Ovšem ale nepředbíhejme, nejdřív koukneme dovnitř, je to jako otvírat hrobku Tutanchamouna, to vzrušení, vytahovat po letech ty úžasné plošné spoje na světlo a tak se nejdřív pokochejme. Ještě dodám, že počítač nemá žádnou dokumentaci a jeho parametry budou snad doplněny později.

---

---

Počítač tedy obsahuje osm desek co jsou připojeny do sběrnice a já je popíšu v pořadí jak jsou zasunuty.

První je AND V2.2 – to je deska na „video“, dneska se tomu říká grafická karta. Díky této kartě máte k dispozici grafický displej s rastrem – nemám vůbec páru kolik bodů a zda to umí nějaké stupně šedi. Podle obrázku z monitoru se v alfanumerickém režimu na obrazovce zobrazí 25 řádků po 80 znacích na řádek..

---

Druhá je RAM – ta je osazena celkově o kapacitě 64kByte.

---

Třetí je SCS 80 CPU-2P – to je centrální jednotka tohoto stroje, je tam osazen mikroprocesor UA 880D (Z 80A) a pracovní frekvenci má ??MHz. Jako vývody tam jsou 1x klávesnice a 2x paralelní s 8-bitovými branami.

---

Čtvrtá je SCS 80 VTS-35 A – je to deska řadiče 8 palcových mechanik Consul 7113 a ty jsou dvě označené 0+1.

---

Pátá je opět RAM – ta je osazena celkově o kapacitě 64kByte.

---

Šestá je Zdroj PS – to je stabilizátor napětí.

---

Sedmá je Zdroj PS – to je stabilizátor napětí.

---

Osmá je Zdroj PV SABRINA 01 – to je stabilizátor napětí.

---

Počítač jsem tedy zapnul vypínačem co je vzadu na bedně, hned na první pokus vyskočila hláška co je na vrchním obrázku. Mechaniky se ale neroztočily, tak jsem si říkal, že jsou asi pokažené nebo že budou reagovat, až tam dám disketu, tu jsem tedy vložil a nic. Vytáhl jsem je, a potom jsem si vzpomněl na tlačítko POWER co je zepředu a chvilku přemýšlel. Tak zapínání je vzadu, proč je další i vepředu, když počítač už běží a tak jsem ho stisk. K mému údivu se roztočily obě 8 palcové mechaniky Consul 7113 a vzadu se roztočil plastový větrák. Ten má asi za úkol vysávat horký vzduch z této super mašiny. Vložil jsem tedy zpět velkou disketu do mechaniky označenou jako 0 a začal laborovat na klávesnici. Po stisknutí klávesy „B“ se začalo něco dít, šlo slyšet jak mechanika čte, obrazovka se změnila a už jsem stál na A>. Dal jsem tedy příkaz DIR a ono to vypsalo obsah diskety. Začal jsem tedy spouštět co se mi líbilo podle názvu a jeden program vypsal co je na spodním obrázku. Vypadá to tedy, že pokud víte, že nebudete potřebovat disketové mechaniky, můžete je tedy během práce vypnout, v tomto stavu je počítač úplně tichý, až budete mít práci hotovou, chtít ji uložit, stačí je opět zapnout a vše začne hučet. Vymakaný 🙂 Nelenil jsem, výstup z video karty připojit do mého HDMI převodníku a obraz docela ujde. Tím tedy odpadá mít zapojený Commodore monitor a můžu se pořádně ponořit do tajů tohoto počítače. Budu dokonce schopný udělat i nějaký to video, to si nechám na další příspěvek a našel jsem i na jedné disketě hry v Basicu 🙂

 

Klávesnice Consul 262.3 není o moc větší jak ty dnešní, ale je rozhodně těžší a hlučnější. Už je i dost stará, tak jde jakoby na sucho, třeba se ale rozchodí, jak do ní budu bušit a určitě to v pohodě vydrží. Provedl jsem samozřejmě její test a mačkal klávesu jednu vedle druhé a vše v pořádku. Diskety jsou plné programů, jejich používání je fascinující, myslel jsem, že 5 1/4, které jsem měl u Didaktiku M byly velké, ale tohle je opravdu prohýbající se a flexi. Těch 8 palců je už opravdu velká disketa, na kterou se vlezlo SS – 80KB a DS – 160KB. SS jako single side a DS jako double side. Pokud to bylo stejný jako 5 1/4, tak DS se otáčet nemusely a SS ano. Všiml jsem si, že kde se uvádí, že jede o DS, jsou na disketě dvě díry a pokud jde o SS, je tam jen jedna.

 

Tak si to tak nějak shrnu, co počítač umí, to vůbec nevím. Na kolik MHz pracuje jeho CPU, e.e. Co zvládne video karta….. Paměťové destičky má 2x po 64KB, to by mělo být 128KB paměti RAM. Zatím moc počítač neovládám, ale to se podá. Nakonec celkový pohled na počítač, naštěstí mám veliký pracovní stůl, takže se tam v pohodě vejde 🙂 Co mě tedy ještě napadlo, že vlastně počítače vyrobené v JZD, našly vlastně prozatím svůj pravý domov. Je to sranda, ale žijeme na pozemku co vlastnilo za doby komunismu právě JZD. Měli tu administrativu, sklady a jedna velká stodola má jámu pro opravy zemědělských strojů. Já tam skladuji kde co a parkuji autem.