Hned na začátku se hradem ozývá pěkná hudba, která dokresluje atmosféru. To prostě musíte slyšet, tak poslouchejte a já jdu vpřed. Hned u vchodu mě však čapne strážný, jeho oči vypadají, jako by byl slepý, ale přesto mu na stole leží řidičský průkaz a určitě by u optotypu pohořel na horním řádku. Rozhovor mezi námi se vyostřuje, já se nadechnu a pootevřu ústa, že mu to vytmavím a najednou jsem ve vězení. Začal jsem mít depku, když v tom do mé temné kobky přijde štíhlá prsatá Elvira a zatáhne si mě k sobě. Ne na hruď, ale do jejího pokoje.
Tam s ní samozřejmě začínám koketovat, ale když už jsem si myslel, že se políbíme, tak místo milostné aféry mezi nás vstoupí malý nožík, takže nejdřív práce a potom teprve zábava. Něco plácá o živých mrtvých, ale stejně si o mně myslí, že nedokážu ručně stručně vyřídit ty, co už jednou umřeli. Blábolí a blábolí, většinou koukám do jejího dekoltu, sem tam sklouznu na hýždě a potom ze mě vypadlo, proč vlastně tak malý nožík?! Co třeba motorovku, když je to horor, ale dostalo se mi odpovědi, že si musím počkat na konec roku 1993. Trochu nechápavě jsem se otočil, ale třeba je to i vědma a šel jsem tedy hledat s kapesním nožíkem 6 klíčů. Že je 6 klíčků k srdci moc, no jo, ale znáte to, co by muž neudělal pro ženu s takovýma…
Vykopla mě na nádvoří a sama šla čekat do kuchyně. Ještě než odešla, tak prý jestli budu mít později hlad, bylo by dobré jí nejdřív donést kuchařku z knihovny. To jsem tedy hned udělal, protože jako správný hrdina budu mít později hlad a když jsem hladový, bývám nevrlý. Už jen když se mluví o dobrém jídle, dostávám slinu a tak knihu otvírám, že si vyberu, co by mi asi mohla připravit, ale žádné recepty z Grand restaurant pana Septima jsem tam nenašel, jen ze samé pochutiny ze zeleniny a já rozhodně žádný trávožrout nejsem. Tak jsem se do ní pustil, ale ona odvětila, že ve spíži se nějaká ta kýta najde. Ovšem než jsem znovu odešel hledat ony klíče, tak mi v kuchyni kladla na srdce, že jí mám nosit veškerou floru, na kterou narazím, že mi z toho udělá různé mazání na bolavé klouby a lektvary na povzbuzení. V duchu si říkám že to zní dobře, nejdřív se celý namažu, potom do sebe kopnu lektvar a můžeme jít na to…
Hrát dnešní hry, co člověka baví, je stejné, jako hrát Elvira: The Mistress Of the Dark v minulosti. Taky to byla pařba na spoustu večerů a nebyla to přímo adventura. Dívali jste na svět vlastníma očima, pohyb byl v krocích a otáčení po 90 stupních. Myší jste brali předměty, otevírali skříně, šuplíky a prohledávali. Hra není ani moc velká a projít ji bez nepřátel by netrvalo dlouho. Jenže oni tady ti nepřátelé jsou a je jich hodně. Pronásledují vás náhodně, takže kde už jste byli a půjdete tam znovu, tak nezapomeňte, že bojujete s mrtvými oživlými. Naštěstí má hra SAVE/LOAD, takže každý krok se dá pojistit a díky tomu můžu říci, že i vy jste vlastně ve hře taková věčně oživlá mrtvola.
Hra má podporou zvukového modulu Roland MT-32, takže nahrávky hudby jsou z něho a dokonce existuje i čeština.
Rok vydání: 1990
Vydavatel: Horror Soft
Žánr: Adventure
Komentáře