Všem přejeme klidné a hlavně ve zdraví prožité vánoční svátky.
Další Vánoce jsou tu a s tím Nový rok, jak to letí… V poslední době se tady toho moc neděje a důvodem je rozšíření našeho domečku. Proč říkám domečku, protože v roce 2010, když jsem náš domeček koupili, měl velikost 1+1. Byla to jen kuchyň + obývák, koupelna a celková plocha činila 58m2. To už našemu prvnímu synovi byli tři roky a čekal se druhý potomek. Protože jsme ve skutečnosti plánovali dvě děti, tak rovnou dva pokojíčky, k tomu ložnici, větší koupelnu a vstupní chodbu. Najednou náš přízemní domeček měl v roce 2013 okolo 135m2, ale věci nešly podlé plánu a narodil se druhý syn. Došlo k tomu, že budeme do třetice zkoušet holku,ale v roce 2016 se bohužel narodil třetí syn. Bylo jasné, že pokojíčků je opět málo a žít jako pětičlenná rodina budeme potřebovat další prostor. Na začátku roku 2017 se tedy započala druhá přístavba, která obsahuje další čtyři pokoje a domeček se zvětšil na 210m2. Jestli je to konečný stav – 7+1 + dvě koupelny, nedovedu odhadnout 🙂 Prozatím máme tedy pokoje rozděleny, kuchyň, jídelna, obývák, ložnice, 3x pokojíček, poslední místnost by měla být více méně na moje hrátky okolo počítačů a pár věcí pro moji milou. Protože většinu si děláme svépomocí, je ta konečná fáze vždy nejdelší, ale už vidím světlo na konci tunelu. Jinak postavit dům není nic složitého, je to takové velké Lego, stačí mít pár kamarádů, jakým je třeba Luboš K. o kterém píši v sekci O mně, který se pohybuje okolo topení a vody. Veškerou vodu + podlahové topení jsem dělali spolu. Potom můj bratr, má firmu na lakování aut, takže od něj jsem si vždycky půjčil vysavač prachu a k tomu brusku, co se používá na opravu aut. Já s tím brousil stropy, protože jsou všude ze sádrokartonu a vysavač používám i na udržení pořádku na podlaze. Posledním je švagr mého bratra, zedník, co má vše potřebné na stavění a rád vše půjčil. Byl to právě on, kterým vždycky něco založil a já to jen dotáhl do konce. Potom už k práci stačí jen šňůrka a frčí se. Střechu a vše okolo ní dělala firma.
No a co rok 2018? Ten bude ve znamení starších notebooků do roku 2002, tak snad 2 kusy do měsíce otestovat stihnu a k tomu trocha starého originálního software. Budu se dále pokoušet videa komentovat, což bude s vlastní retro místností jednoduší než doposud, přeci jen tři děti, ty nadělají kraválu a dále najít chvilku, kdy mě nepotřebují, je taky zázrak.
P.S. z článku vyplývá, že neumím dělat holky, ale není to pravda, z prvního manželství mám kluka a holku. Dohromady tedy pět dětí, ale ty první dvě už jsou dospělé.
Mé PC 486 z roku 1995-96 a první syn
Komentáře