V roce 1985 vychází domácí počítač Atari 520ST, později 1986 ho následuje Atari 1040ST a rok 1987 patří profesionálnímu modelu Atari Mega 1. Vyráběli se i Mega 2 a 4. To číslo značí kolik stroj obsahuje operační paměti RAM a já má tedy ten s jedním megabajtem. Oproti předchůdcům se celá konstrukce změnila, už to není klávesnice s celým počítačem uvnitř, ale jen bedýnka, které se přezdívá pizza box a v ní je celý počítač. Klávesnice se připojuje kabelem, takže to celé připomíná PC desktop, na kterém je ještě postaven CRT monitor. Jen myš s joystickem se nepřipojují do bedny jako PC ale do klávesnice, což dává možnost, kterou jsem využil, že jsem ten pizza box měl na poličce, od něj vedl kabel až na stůl, kde jsem si zapojil klávesnici a i ty další dvě periferie. LCD mám na stěně, takže maximální úspora místa na stole a pro hraní her ideál.
Shrnuto a podrženo je to tentýž stroj jako jeho předchůdci, jen prostě udělaný jinak. Nechybí rozhraní MIDI pro zvukové moduly, jako byl například Roland MT-32. Černobílý monitor s vysokým rozlišením je spíše pro užitkové programy a barevný pro hry. K ovládání je potřeba myš nebo joystick na hry. Trochu si přeci jen postěžuji. Tím důvodem je tlačítko reset. Možná se v minulosti moc nepoužívalo, ale já ho využíval často a oni ho umístili dozadu pizza boxu. Takže jsem věčně šmátral a hledal ho. Pokud bych měl hodnotit vzhled, tak klávesnice je parádní. Box taky není nejhorší, ale starší modely mám radši, co se pohledu týče.
Součástí počítače je i paměť ROM o velikosti 192KB, na které je nahrán operační systém TOS. Pokud tedy do disketové mechaniky nestrčíte bootovací disketu, skočí při zapnutí počítač právě do TOS. V tomto systému můžete diskety prohlížet, kopírovat, formátovat, taky samozřejmě programy spouštět a to vše právě myší. Příjemné je, že počítač funguje i bez disket. Když tam ale dáte disketu s hrou, ty jsou bootovací, tak se hned po zapnutí začne nahrávat, což je tedy takový podobný systém jako konzole. A jaké je samotné hraní?
Parádní a hudba hodně připomíná FM syntézu z PC. Pokud se ale na to podívám z objektivnějšího pohledu, počítač nedosahuje takové herní kvality jako Amiga 500, ale subjektivně se mi více líbí právě řada ST. Proč? Je to právě asi tou hudbou, víc mi sedí k těm počítačovým hrám, je prostě taková počítačová, kdežto na Amize už je to opravdu real a grafika zůstala dětská. Co ale chválit moc nemůžu, jsou zvukové efekty, někdy jich je málo a většinou horší kvality. Taky je počítač celý mono, nemá zvlášť vyvedené audio a vše je v konektoru pro monitor. Tím byl docela problém ho napojit na Hi-Fi věž anebo cokoliv jiného, co zesiluje zvuk.
Protože jsem konkrétně tento počítač hodně používal na „Válku 16-bitů„, má už nějaké ty šrámy. Asi nejhorší je prasklá
klávesnice, kdy můj nejmladší syn prostě neodolal a hodlal si ji tajně odnést. Tím utrpěl i přívodní kabel, který ji propojuje s pizza boxem, trochu se oloupala bužírka a ulomila plastová pojistka proti vytáhnutí. Potom ke konci jeho užívání se do výstupu zvuku přidalo takové bručení, což asi způsobuje špatně usměrněný střídavý proud a na vinně budou vysychající kondenzátory ve zdroji. Takže ho uložím a na výsluní se dostane model 1040STf.
A nějaké další jsou tady: HRY ATARI ST
Komentáře