Sam Coupé

Psáno 17.7.2018 – došlo k posunu u toho počítače a aktualizace je níže!

Sam Coupé je dnes docela zajímavý počítač, vyšel v roce 1989, není sice moc hezký, ale co se dá dělat. Nebylo jich údajně prodáno mnoho a ani se není čemu divit. Ve své době, kdy na světě kralovaly 16-bity, chtěl někdo uspět s 8-bitem, jak bláhové. Nový počítač k tomu, aby byl populární, potřebuje nějaký čas, musí vzniknout nové hry, užitkové programy a nějaká ta domácí scéna. Bylo jasné, že ho to nepotká, aspoň ne v takové míře, jako u dnes už legendárních počítačů Atari, Commodore či ZX Spectrum. Byla na něm možnost spouštět vzniklé programy právě pro ZX Spectrum, ale většina lidí, aspoň tehdy na západně, se těchto strojů už zbavovala a u nás samozřejmě vládl Didaktik M. Na co tedy kupovat další 8-bit, když na Atari ST nebo Amize 500 nemělo šanci.

Já jsem si ho pořídil jednak proto, že byla příležitost a chtěl jsem si ho osahat. Bylo v plánu, zatím stále je, ho vyzkoušet a otestovat jej nějakými hrami. Bohužel  nefunguje disketová mechanika, asi už je vytahaný řemínek a snad časem nějaký seženu. Klávesnice se zdá být kvalitní. Vzadu je nějaká domácí úprava – konektor s velikostí LPT, což bude asi pro tiskárnu. Trochu mě ale zarazilo, že počítač má vestavěnou disketovou mechaniku a po jeho zapnutí nejde disketa naformátovat. Prostě to asi nejde, musíte nahrát z diskety systém – třeba SAM DOS Version 2.0 a potom by to mělo fungovat. Když počítač zapnu, napíšu si něco v Basicu a budu si to chtít uložit, tak to půjde nejspíš jen na magnetofonovou pásku a to se mi moc nelíbí. Mělo by být přeci normální, že přístup na FDD je automatický, pokud ji počítač má a formát je nejlepší způsob, jak ji otestovat.

 

                        PARAMETRY:

    • Procesor: Zilog Z80B 6MHz
    • Paměť RAM: 256KB – rozšířeno na 512KB
    • Paměť ROM: 32KB Basic
    • Floppy disk: Interní 3.5/ 720KB
    • Video: 4 mody a nejzajímavější je 256 x 192 bodů se zobrazení 16 barev ze 128 možných / Scart + TV tuner
    • Zvukovka: Philips SAA 1099
    • Klávesnice: Německá

Psáno 21.12.2019

Uběhlo něco přes jeden rok, co jsem publikoval tento počítač a tehdy nebyl plně funkční. Netrvalo dlouho, zhruba začátkem roku 2019 se z nefunkční disketové mechaniky stala funkční a stačilo koupit onen řemínek. Jenže mým hlavním cílem byly hry a k tomu oprava mechaniky nestačila. Mojí prioritou se stala hra Prince of Persia, kterou bych rád viděl a slyšel. Zjistil jsem ovšem, že s pamětí 256KB si to nezahraji a tak začalo shánění rozšíření o dalších 256KB. První, co jsem držel v ruce, byl prázdný plošný spoj a konektor pro připojení. Dobrý začátek… Možná jsem to už někde psal, nejsem vysloveně ten, co jde cíleně po věcech, šmejdí po celém Internetu, aby to sehnal a měl co nejdřív. Jsem v klidu, co mám mít, to prostě mít budu a co ne, tak prostě ne.

No a jednoho dne si tak držím nefunkční ISA grafikou kartu, kterou jsem chtěl otestovat, tak promačkávám všechny její šváby, co jsou paticích v touze, že to pomůže, ale nic. Prozkoumám si detailněji čtyři čipy pamětí a tam je napsáno i číslo 256. Vzpomněl jsem si, že tohle jsem viděl na tom plošném spoji a tak jsem si ty paměťové čipy odložil. Doufal jsem, že nefunkčnost grafické karty nebude způsobena vadnou pamětí. Většinou když je nějaká špatná, dělá to různé artefakty v obraze a přitom funguje. Zbývalo tedy sehnat zbytek, jako patice pro tu RAM, aby se daly v nejhorším případě vyměnit, a taky dva kondenzátory.

Na spojení toho všeho je ovšem potřeba pájka, kterou už delší dobu nevlastním, ale byla doba, kdy jsem ji měl. To se psal rok 1987, kdy jsem se začal na krátkou dobu zajímat o elektroniku a to z důvodu stavby rádia a zesilovače. Ne že bychom to doma neměli, naopak, měli jsme Hi-Fi soustavu značky Videoton s velkými reproduktory 2x 100Watt a gramofon Tesla s diamantovou jehlou. Na ni jsem musel být obzvláště opatrný, to mi táta pořád opakoval. Každou neděli na rakouské stanici Österreich drei (Ö3) byla hitparáda, kterou jsem poslouchával i na sluchátka, jenže to vše bylo v obýváku. Snil jsem o svém rádiu v pokojíčku a nejlépe v posteli. Začalo to tedy skromně, pokusy s krystalkou, později rádio na dlouhé a střední vlny. Cílem ovšem byla frekvence velmi krátkých vln, která byla stereo a docela i kvalitní. Už si přesně nepamatuji detaily, ale vybral jsem si ke stavbě rádio, co obsahovalo tranzistor a myslím, že se jim říkalo MOSFet. To mělo čtyři nožičky, které byly propojené mezi sebou a tedy ve zkratu. Pokud by tomu tak nebylo, tak ho lidský dotyk zničí a byla potřeba ho přiletovat mikro-pájkou do 45W. Když byl přiletovaný, mohli se nožičky odzkratovat.

Do léta 1988 jsem používal jako pájku takové to těžké a velké kopyto s obřím hrotem na konci. Můj kamarád, co o velkých prázdninách vyrazil s rodiči tehdy do NDR, mi přivezl pěknou mikro-pájku a tak stavba mohla začít. Musel jsem si na papír namalovat plošný spoj, ten potom položit na kuprexit a nadělat si na měděné ploše spoustu důlků. To byly dírky na součástky. Poté jsem obyčejnou tužkou nakreslil, jak povedou k důlkům cestičky. V drogerii si koupil plnící péro s hrotem 0,8 mm a barvu na kůži. Barvu jsem dával do pera a s tím namaloval ony cestičky. Až to uschlo, přišlo na řadu leptání, k čemuž jsem měl kyselinu chlorovodíkovou nebo sírovou + peroxid vodíku, gumové rukavice, brýle a plastovou vaničku. Toto dělat byl vždycky zážitek, no dejte 13-tiletému nebezpečné kyseliny a co ty výpary. Tam jsem poprvé viděl skalici modrou. Takže měď, co nebyla pokryta barvou se rozpustila, po odstranění barvy na kůži pomocí ředidlem C6000 tam zůstaly jen ty měděné cestičky. Následovalo ruční vrtání 0,8 mm vrtákem, kterých jsem si koupil vždy dostatek, protože se lehce lámaly. Celé jsem to osadil součástkami, oživil a kupodivu to fungovalo. Potom následoval zesilovač, ten byl taky stereo a hlavní obvod tam byl myslím 2x MBA810. Měl jsem tam dokonce i nastavení pomocí čtyř potenciometrů na balance L+P, hlasitost, výšky a basy. Na rádiu byla dokonce i hranatá ledka, která se rozsvítila, když stanice hrála stereo.

Nakonec jsem k tomu postavil i zdroj, protože provoz na ploché baterie byl neefektivní a to z jednoho důvodu. Měl jsem totiž ty malé reproduktory na opěradlech u postele, kde jsem si lehl na záda a poslouchal. Když jsem u toho usnul, hrálo to pro nikoho a někdy až do rána. Později v roce 1989 jsem i pro to vyrobil i krabičky se železnou kostrou, tedy hranoly svařené k sobě a na té kostře přišroubované dva hliníkové plechy do U. Bylo to docela i hezké, šroubky jsem hezky zapustil a měl jsem v plánu to i nastříkat a popsat. Na to ale nikdy nedošlo, protože už na Vánoce 1989 jsem se ocitl v Rakousku, kde jsem si koupil kazeťák a samozřejmě se tomu daly oddělat reprobedny. Dokonce měl i takové ty ledky, co skákaly podle hudby a které jsem měl taky v plánu vyrobit. Takže vím, jak to trochu funguje, pamatuji si i PNP, NPN, anoda, katoda, proužky na odporech atd. Taky že + a – je třeba dodržet a i se správným napětím 😀 Nejsem ale žádný odborník, věnoval jsem se tomu jen tu chvilku, to protože jsem od toho něco chtěl a krásné vzpomínky zůstaly. Dnes je tomu tak stejně. Mohl jsem si to u někoho nechat sletovat, to rozšíření RAM není nic složitého, ale já si řekl, že to udělám sám a tím si to všechno trochu připomenu.

Koupil jsem tedy novou mikro-pájku a k tomu co bylo potřeba. Vše sletoval, rozšíření vložil do počítače a voalá – Sam Coupé mám 512KB RAM. Protože tento stroj nemá moc her, rozbalil jsem dva balíky nových DD disket a na ně nahrál trochu zajímavé hry. Pro web jsem testoval Prince of Persia, Lemmings a textovku Zuby ve tmě. Je jasné, že ty první dvě každý zná, textovka je českého původu a má dobrou hudbu. 

Lemmings

  Obrázky ze hry   Popis  
 
 

Stará známá klasika, kde musíte malé Lemmings dostat do vytouženého cíle. Hru zvládají i jiné 8-bitové počítače, ale tomuto se moc nepřibližují a zde hra vypadá jako na 16-bitech. Hudba je taky dobrá a překonává i Atari ST.

 
     

 

 
 
      Sam Coupé - Lemmings - Menu

 

      Sam Coupé - Lemmings - Level 2
 
      Sam Coupé - Lemmings - Level 1
 

Prince of Persia

  Obrázky ze hry   Popis  
 
 

Hra je výsadou 16-bitových strojů, ale tady vypadá taky dost dobře, i pohyb je plynulý. Hudba je zrovna tak hodně povedená, ale zvukové efekty jsou trochu horší. Krok je jako zvuk bubnu, moc se to k tomu nehodí a ten stejný zvuk se ozývá, i když držíte klávesu SHIFT. S tím děláte takový ten malý krůček a do toho ten zvuk bubnu je vážně divný.

 
     

 

 
 
      Sam Coupé - Prince Of Persia - Menu
     


Zuby ve tmě

  Obrázky ze hry   Popis  
 
 

Textovka od Michala Wolfa, můžete si přečíst jak začíná a poslechnout dobrou hudbu.

 
     

 

 
 
      Sam Coupé - Zuby ve tmě - Ve hře
     

Zdá se tedy, že počítač měl tu sílu být dobrým protivníkem 16-bitových počítačů, ale lepší určitě nebyl. Přesto je mi jeho vznik záhadou. Proč ho někdo stavěl, když budoucnost byla každému v té době jasná a 8-bitové počítače už v ní neměly místo. Napadá mě jeden scénář a tím je nostalgie. Samozřejmě tím nemyslím tehdy v ČSSR roku 1989, když u nás teprve 8-bitová mánie začínala, ale ty západní země. Tam přeci jen uběhlo skoro 10let, kterým vládly právě 8-bity a možná si někdo zasteskl. Tím někým byli Alan Miles a Bruce Gordon, kteří založili v roce 1986 společnost Miles Gordon Technology plc. (M.G.T.). Proč by někdo zakládal firmu v roce 1986, když firma Atari v roce 1985 vydala svůj počítač Atari 520ST, který měl silnější konfiguraci než jako počítač SAM Coupé a to není vše. V roce 1987 vyšel další přelomový počítač  Commodore Amigu 500, na kterou neměl šanci už vůbec a rozumný člověk by si vše dal dohromady. Něco mi prostě říká, že ti dva do toho šli, ne už zcela čistými úmysly. Snad to byl jejich sen mít společnost, řídit ji podle sebe, udělat věci po svém, ale budoucnost tedy rozhodně neměla. Už samotná myšlenka v roce 1986, postavit od nuly 8-bitový stroj, byla nesmysl a od roku 1987 už totální. Teď si představte, že byste si počítač koupili, chtěli hrát hry a ony skoro žádné nebyly. Z mého pohledu ty lidi úplně lituji, že si něco takového koupili v roce 1989 až 1992 a v naší zemi se dal také pořídit. Mohli jste tak alespoň hrát hry, co vyšli na ZX Spectrum, jenže za cenu 9.990,- Kč a možná to bylo na začátku i více peněz.

Z dnešního pohledu s ním tedy není žádná herní zábava, ale je cenný právě svými schopnostmi a počtem vyrobených kusů. Taky bych řekl, že je to poslední 8-bitový mohykán, který byl vyrobený v západní zemi.

 

Štítky:
8 komentářů
  1. Profilový obrázek
    • Clous
      • Profilový obrázek
        • Clous
          • Profilový obrázek
            • Clous
  2. Profilový obrázek
    • Clous

Vložit komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *