Na počítač M290-20 od Italské společnosti Olivetti je radost pohledět, neotřelá vizáž, poměrně malé rozměry, kde se dokonce ukrývají dva ISA sloty na rozšíření a ty barvy… No prostě originalita sama, to bude taky důvod, proč tuhle firmu mám hodně rád. Pokud se ale na takový počítač podíváme z pohledu doby jeho vzniku, nebylo moc praktické mít všechno na jedné základní desce a to v případě pozáruční poruchy. Taky BIOS bych řekl, že nepatří zrovna k těm povedeným, nebo přívětivým a nastavení v něm je jen minimální. Naštěstí u mého kousku vše jede jak v tom roce 1993 a to je super. Budu se s vámi moc podělit o výsledky testů, které jsem na něm spáchal.

Je mi jasné, že by to tam chtělo dát aspoň zvukovou kartu, ale zachovám původní stav, přeci jen je to už sběratelský kousek a tak se mi moc líbí. Navíc nemám v úmyslu ho vůbec používat, je to spíš jen taková paráda na stůl a zvěčnit si ho na fotografie. Jinak firma Olivetti byla úspěšná i u notebooků, jako například modely Philos a Echos.

Dobře vypadá i klávesnice s myší a jen monitor už má něco za sebou. Ten je taky dost jednoduchý, nemá žádné jiné ovládací prvky, jen jas a kontrast. Nejde tedy nijak v MS-DOSu roztáhnout obraz, by mohl být od rohu k rohu, nebo třeba upravit barvy a taky nemá vypínač. Je tedy potřeba, pokud chcete zapínat monitor zároveň s počítačem, dát napájecí šňůru ze zdroje, co je v počítači, do monitoru a na to se používal takový speciální kabel. Pokud vám přijde trochu divné 3MB paměti RAM, tak je to tím, že 1MB je integrovaných na základní desce a další 2MB jsou dvakrát 1MB SIMM moduly.

Jak se zdá, firma Olivetti si byla tak jistá, že se jim počítač nebude kousat, že ho ani nevybavila studeným resetem, tedy nějakým tlačítkem, kterým by došlo k jeho aktivaci. Taky zapínací tlačítko je podivné, má totiž pojistku proti náhodnému stisknutí, ale nechápu, na co to má být, možná proti dětem.

Při testování nebyly žádné problémy, operační systém MS-DOS 6.20, který vyšel taky v roce 1993, se zdá být původní, ale co vím, Olivetti na pevný disk dávalo spoustu svých věcí. Možná je ale někdo vymazal, přeci jen 40MB místa na pevném disku není moc a uvolnil tak místo. Taky mohl klidně smazat disk vir, to se mi koneckonců stalo u počítače Olivetti PCS 11 a to že je pevný disk původní, o tom nepochybuji.

Zase po dlouhé době jsem si připomněl, když jsem testoval hru Wolfenstein 3D, jak moc slabý je procesor 286 v této hře. Nejvíc to jde cítit, když chcete něco zaměřit, nejčastěji nějakého protivníka, nebo se nasměřovat do dveří. Pohyb totiž doleva a doprava není plynulý, jsou to takové skoky, na monitoru centimetr po centimetru a dělá to hru těžší. Dá se to trochu korigovat úkroky na stranu, ale v době 1993-94, kdy jsem hru hrával, jsem to moc nepoužíval a vlastně ani nevím proč. I tak se to samozřejmě hrát dá, v minulosti nebyla jiná možnost, pokud tedy člověk nebyl milionář.

VÝKONNOSTNÍ TESTY

Na závěr přikládám tabulku, kde jsem si kdysi dávno otestoval různé mé desky se všelijakými procesory, pro případ, abych je mohl v budoucnu porovnávat. Tady to tedy vypadá, že výkon není ničím brzděn, ani zrychlen a zapadá přesně mezi 286/ 16MHz a 386SX 16MHz.

Výkon mých procesorů XT až 386