Jamicon INS-1070 PC-386SX25MHz

Můj první počítač byl Didaktik M, se kterým jsem si hraní náležitě užil a prožíval s ním své první probdělé noci jak při hraní, tak při nekonečném procházení půjčených kazet se spoustou her, které jsem většinou musel co nejdříve vrátit. Přes to všechno, k němu se už nevracím, třeba ta doba někdy přijde. Momentálně se mojí oblíbenou nostalgickou platformou stalo PC, které vystřídalo zmiňovaný 8-bit. Samozřejmě v dobách dávných jsem měl tu klasickou bednu s parádním ukazatelem frekvence procesoru a rád jsem na to koukal. Tohle PC, ale není ten příklad, tohle PC je parádně zabudované do větší klávesnice, co má rozměry d-49cm, š-21cm a výška 4cm + 6cm. Není to klasická klávesnice, ta je jen jako poklop, připevněná na plechovým šasi, o rozměru d-48cm, š-21cm a výška 2cm + 5cm. V tom je základní deska, grafika, paměť, disketová mechanika 3.5 – 1.44MB, část zdroje a harddisk. Má všechny potřebné konektory, COM1 pro myš, LPT1 pro tiskárnu, COM2 pro další zařízení a dokonce i port pro externí disketovou mechaniku. Protože má ale počítač svůj vlastní vnitřní harddisk, přijde mi tento konektor zbytečný. Harddisk má 2.5 palce, které se používají v noteboocích, a zde byl namontován  Seagate ST9051A o velikosti 40 MB. Dle mého názoru se jedná o originální disk, který se do tohoto PC instaloval (dával se i do Amigy), je plně funkční a bez vadných sektorů. Protože počítač aktivně používám, HDD 40MB, jsem kvůli nadměrnému hluku vytáhl, dobře uložil pro budoucí navrácení a dal tam tišší + taky větší Toshiba 2100MB.

Harddisk Seagate ST9051A (40MB)   Paměť SIPP a konektory
 

Celý tento stroj pohání procesor AMD 386SX s maximální frekvencí 25MHz při zapnutém turbu. Spínač turbo off/on byste tu hledali marně, to se dá nastavit jen v BIOSu. Pokud se turbo vypne, potom počítač běží na 12MHz. Z minulosti i z přítomnosti vím, že jsem turbo nikdy nevypínal. O grafické VGA zobrazení se stará Oak Technology OTI067 s pamětí 512KB. Použitá operační paměť 2x – 1MB, celkově tedy 2MB v paticích SIPP a ty jsou docela nestandardní. Už od pohledu, jak z toho trčí ty drátky, má člověk strach to vytáhnout, co když tam nějaká nožička zůstane. Pokud by tam nezůstala, tak co když je tam budu vracet a ony se ohnou do housenky, jak zatlačím. Taky je zajímavá orientace nasazení, jdou tam dát i obráceně. No každopádně jsem rád, že s nimi manipulovat nemusím, není taky důvod, 2MB pro tento počítač je plně dostačující a ideální. Další podstatnou věcí, co v sobě ukrývá, je 16-bitový ISA rozšiřující slot, do kterého se dá zasunout karta o velikosti onoho slotu. Co jiného tam dát, než zvukovou kartu, když se budou hrát jen staré hry. Já se rozhodl pro co nejvíce dobovou FM syntézu + zvuk s 8-bitovým Aztech Sound Galaxy BX II z roku 1992, je to kopie SoundBlastru 2.0 a pro svoje fungování nepotřebuje žádné ovladače oproti SoundBlasteru, ale bohužel je jen mono. K této zvukovce se taky bez problému dají připojit přes MIDI port zvukové moduly Roland MT32 nebo Roland SC-55, pokud je hra podporuje, je to potom max. požitek z hraní se stereo hudbou.

Bude to pomalu rok, co vlastním tento funkční, pro mě úžasný kousek HW. První co člověka napadne, když se na ten stroj podívá, je jeho výška, ta se vyšplhala na 4cm. Hrál jsem na tom celé hodiny a zápěstí to přežilo bez problému. Dokonce i hry, co nevyžadují myš a vše se ovládá klávesnicí. Nejvíc jsem samozřejmě hrál Wolfenstein 3D, Dune 2 a adventury. Z mého pohledu pro hry z roku 1985-1994 není lepší PC mašina, člověk prostě dostane si chuť zahrát, vytáhne tento stroj ze šuplíku, zapojí si zdroj, myš, repro, monitor a může pařit, stejně jako majitelé reálných Amiga nebo Atari. Problém trochu nastává, jak dostat hry na HDD za předpokladu, že se PC nebude rozdělávat. První možnost jsou diskety, trochu časově náročné a nudné. Druhá možnost je využití LPT portu, kam je možné napojit například externí RAP CD-ROM a nebo ZIPku. Klávesnice je myslím kvalitní, jde docela lehce, ale mikrospínače silně klapou a pokud se do ní dáte všemi deseti, je to opravdu zvukový nářez. Je to ta pravá nostalgie, ten zvuk se nedá zapomenout. PC jsem hodil na váhu a ta ukázala 3.2kg. Není to taková hrůza, určitě kdyby šasi nebylo z poctivé 1mm oceli, ale z nějakého lehčího materiálu, třeba z hliníku, bylo by určitě o nějaký ten gram lehčí. Zvážil jsem i klávesnici, co mám ke starým PC a ta váží 1kg. 

Pokud tedy porovnáme počítače Atari 1040 STe (1986), Amiga A1200 (1992) a PC SpaceStation (1991) mezi sebou, je PC na velikost nejmenší. Na ergonomií je na tom nejlíp Amiga, Atari STe je střed a PC ji má nejhorší. Váhově má Amiga 3.1Kg, PC 3.2kg a Atari 1040STe 4.4kg, ale ten má zdroj uvnitř, kdežto první dva ho mají externě. Vzhledem k zahřívání všech počítačů, je výhodnější mít zdroj externě, protože jsem počítače měl pod stolem, kam se normálně dává klávesnice. Při používání Atari STe z pod stolu dost sálal horký vzduch a to přímo do obličeje.

PC SpaceStation a Amiga 1200   PC SpaceStation a Atari 1040 STe
 

 

 

Nerozlučná trojka

 
 

 

Pokud se zadíváte na obrázek „Nerozlučná trojka“, který z těch počítačů se Vám nejvíc líbí? Hodnotí se prosím jen vzhled.

 

Tak který je vzhledově nejhezčí?

Zobraz výsledek

Nahrávání ... Nahrávání ...
 

                Parametry:

  • Procesor: AMD 386SX/25MHz nebo 12MHz
  • Paměť: 2MB v SIPP
  • VGA: Oak Technologies BIOS 067 / 512KB RAM
  • Harddisk: Toshiba 2100MB / 2.5 palce
  • Floppy disk: 3.5 1.44MB
  • Zvukovka: Aztech Sound Galaxy BX II (1992) kopie SB 2.0
  • Klávesnice: AT

 

2 komentáře
  1. Profilový obrázek
    • Clous

Vložit komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *