Descent 1 – Pentium 83MHz

Když jsem poprvé v roce 1995 hrál Descent 1, obdivoval jsem grafickou stránku hry a tu volnost v ní. Pro člověka je typická chůze po dvou, ale představte si, že byste dokázali levitovat a tím pádem se otáčet o 360 stupňů v jakémkoliv směru. Pro někoho zábava plná smíchu, až z toho zčervená, jinému se udělá špatně a zezelená. Abyste hru zvládli, budete potřebovat 11 prstů a že vám jeden schází?? Nevadí, aktivně se jich totiž hlavně používá devět, tak nevěšte hlavu. Některé lidi to může odradit, ale pokud tomu dáte čas, určitě se to naučíte a je to potom docela sranda. Já se tím v minulosti prokousal, jelikož mě takové hry hrozně baví a jak se říká – co se v mládí na klávesnici naučíš, ve středním věku jako když najdeš.


Ve hře vám budou domovem uzavřené doly, takže orientaci neztratíte, což by se mohlo stát ve volném prostoru bez navigačního systému. Bloudit tady ale budete, hlavně od 10 levelu a výš, kdy se tvůrci hry už pořádně rozšoupli a pustili volný průchod své fantazii. Budete mít sice k dispozici 3D mapu, ale prostě budou chvíle, kdy s ní budete otáčet a nevěřícně kroutit hlavou. Tady jste, tam se máte dostat, ale celé se to divně prolíná, takže nic nevíte. S tímto odstavcem souvisí i další Descent 1 - Pentium 83MHzvěc a to jsou takové růžové výklenky. Ty já beru jako velice negativní, protože se v nich zhmotňují různí roboti, ale jen tehdy, když jste poblíž. Celé mi to připomíná 8-bitovou éru, kde se také neustále nepřátelé klonovali a vy jste pořád drželi prst na stisknuté spoušti. Pozitivní na tom je, že robotů vypadne tak okolo pěti a potom se to deaktivuje do příští návštěvy. Jsou ale místa, kde je výklenků více a navíc vás hra nutí těmi místy prosvištět i dvakrát. Nebo prostě jen bloudíte a ocitnete se tam.


Protivníků je zde dostatek, stejně tak zbraní. Někteří střílí rychlým arzenálem, jiní pomalejším, což platí i pro vás. V zásadě když on střílí rychlou municí, já musím taky a navíc je nutné být ještě rychlejší. To se ale hezky říká a mnohem hůř provádí. Jednak proto, že výměna zbraně potřebuje čas a protivníci se často kombinují. Vletíte do místnosti, kde smršť kulek pocítíte na svém štítu ihned, ale energetický náboj k vám letí pomaleji a příště se budete držet určitě u zdi. Hlavní střílecím kalibrem je zde ale právě energie a zbraně pro ni. Ty budete využívat z 95% a hlavně proto, že se dají na místech k tomu určeným dobíjet. Trochu problém nastává, když se moc rozšoupnete a z nepřátel nevypadne žádná dobíjecí šťáva. To potom musíte najít, nebo se vrátit zpět na dobíjecí stanici a to je někdy otrava. Jedinou zbraní s kuklami je zde tedy rychlopalný kulomet Vulcan, ke kterému můžete mít maximálně 10000 nábojů, ale ty jsou docela rychle pryč. Já ho používal hlavně na roboty, co mají rakety se zaměřováním. Důvod byl ten, že jakmile je jakýkoliv robot neustále bombardován střelami, nedokáže na vás vystřelit a to šetří rakety. Těch je tu taky dost, ale nejvíc se používají klasické, že musíte zaměřit a pal. Potom samonaváděcí, když ji vystřelíte, robot bude za rohem, tak máte šanci že ho zasáhne a ve velkých prostorách stoupá přesnost na 100%. Další dvě jsou spíše na bosse a taky můžete pokládat miny do prostoru.


Cílem hry je tedy dostat se k reaktoru, vyřadit ho a zmizet únikovým východem. Ten se otevře v momentě, jakmile začne odpočítávání k destrukci jeho jádra. Jakmile toto nastane, začne se celý důl otřásat v základech, celý obraz se třepe a manévrování je ztíženo. Někdy je EXIT blízko a jindy je to tak tak a nervy pracují. Jsou ale dva levely, kde nevyřadíte reaktor, ale je tam závěrečný boss robot. Ten je mnohem větší než ostatní, umí se zneviditelnit i přemístit. Jednou je tam, potom zase tam a vy si říkáte, že takovou technologii chcete taky. První je myslím v 7. levelu, ten je lehký a potom v posledním 27. levelu. To už je pořádný oříšek, jelikož je chráněn jeho spolu-roboty, které sice rozebíráte svými zbraněmi, ale Descent 1 - Pentium 83MHzoni se tam objevují pořád další a nedají vám pokoj. Pokud v tom prostoru nejste maskovaní, nedá se tam přežít déle než 3-4 sekundy. Hru jsem hrál na obtížnost „Rookie“ a přesto jsem finálního bosse neudolal. Vyplýtval jsem na něj veškerou neviditelnost i nesmrtelnost + veškeré bomby, co jsem našel a to jsou tam ještě na výběr další tři tvrdší obtížnosti. Na mě už trochu šílené, ale v minulosti jsem to dohrál celé a zřejmě tedy asi na tu nejlehčí. Proto mě zcela jistě vůbec netrápí, že to dopadlo, jak to dopadlo po x letech. 



Co musím vyzdvihnout, je hudba, ta je boží a to i tehdy na mém Sound Blasteru AWE32 to znělo super. Takže ji určitě doporučuji poslechnout. Taky je jí docela dost a skladby v levelech 23 až 27 se opakují od Levelu 1 po 5. Že by tvůrci původně plánovali jen 22 levelů. Taky během hraní musíte často používat SAVE/LOAD, protože jeden nerozhodný čin a veškeré vaše vybavení je rozmetáno do prostoru i s vámi.


Rok vydání: 1995
Vydavatel: Parallax Software
Žánr: 3D střílečka


Hra je skvostem jedinečného druhu a to i dnes. Kdo ji nikdy nehrál, měl by to aspoň zkusit. Grafika je sice kostkovaná, na delší vzdálenost ani nevíte na koho střílíte, ale z blízka a podle zvuků už poznáte co se bude dít. Taky sebou budete u monitoru cukat celým tělem a hlavu kroutit do stran.


Clous

www.clous.cz

Stačí kliknout O mně

Čtěte dál

PředchozíDalší

Jeden komentář u “Descent 1 – Pentium 83MHz

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *