Pokud by se měl tento počítač Commodore 64C srovnávat se svým předchůdcem Commodore 64 na úrovni hardware, tak nedošlo k vůbec žádným změnám a jen se inovoval vzhled. Důvod? Přeci jen už vizáž staršího bratříčka vyšla z módy, byla to taková vysoká zaoblená krabička a navíc s podivnou nahnědlou barvou. Potom samozřejmě vyšel Commodore 128 (1985), který už vypadal moderně a další, co mě napadá, je budoucí vydání počítače Amiga 500 (1987), aby se tak nějak celá série uzavřela. Úmyslně jsem dal do závorek rok jejich vydání, protože tento stroj vyšel v roce 1986 a tehdy to byl v domácí sféře takový střed.
První byl již zmíněný C128, druhý, o kterém se vede řeč, tedy C64C a třetí Commodore VIC 20 (VC20). Tohle se ale v roce 1987 změnilo, kdy se stroj C64C, dostal na úplně spodní část potravinového řetězce Commodore a to bylo způsobeno právě příchodem vlajkové lodi Amiga 500. Jenže počítač C64C byl na tolik levný, že se prodával až do roku 1994 a pořád skvěle. Hodně tomu také pomohlo, že vydávané hry byly, jak by se dnes řeklo, plné AAA titulů, které se převáděly ze 16-bitových počítačů a tenhle stroj to obstojně zvládal. Musí se k tomu ale připočíst disketová mechanika, ta byla na konci života tohoto počítače opravdu potřeba, protože některé hry byly až na 6 disketách, které měly 170KB velikostní objem. Tak si dovedete představit, jak často se muselo dohrávat do tak malé 64KB paměti a výsledky tohoto tažení byly obdivuhodné.
Dobrým příkladem může být hra „Elvira“ z roku 1991, ta sice postrádá hudbu, ale zvukové efekty neschází a takových her je více. Z mého pohledu, ač počítač z minulosti vůbec neznám, jen si s ním hraji v seriálu „Válka 8-bitů“, tak je to neskutečně povedený kousek a to oproti konkurenčním 8-bitovým počítačům z jeho doby. Grafika je relativně jemná, rychlá, hezky barevná a hlavně se nikde nemíchá či nepřekresluje. Když se k tomu přidají jeho zvukové dovednosti, tak se vůbec nedivím, že je to nejlepší počítač všech dob a já jsem rozhodně pro. Úplně si umím představit, že kdybych si ho koupil jako novinku v roce 1982, tedy přesněji starou verzi, později dokoupil disketovou mechaniku, tak bych si s ním určitě dost vyhrál, byl vysmátý od ucha k uchu a to až do roku 1988.
Komentáře