Commodore Amiga 500

Předchůdce Commodore Amiga 500 je počítače Commodore Amiga A1000 z roku 1985. V době jeho vzniku vyšlo jen okolo 10-ti her, v roce 1986 to bylo 74, v roce 1987 už i pro A500 vyšlo 178, počet stoupal až do roku 1992 a potom už jen klesal. Je to jasná herní křivka popularity tohoto počítače a že tento počítač byl populární o tom není pochyb. Kdo si tento stroj koupil v době jeho vzniku, měl na 5 let o zábavu postaráno a bohužel u nás se k tomuto počítači ve větším dalo dostat po roce 1990. Mít ale tento stroj, znamenalo sehnat i hry a to byl asi taky docela problém.

Dnes však není problém sehnat tento stroj + hry a ponořit se do minulosti. První co vlastně zjistíte, že pokud se budou hrát hry, funguje to jako na konzoli. Ta je způsobeno tím, že hlavní část operačního sytému Kickstart je v paměti ROM (256 – 512 KB), takže jinak vlastně počítač nepotřebuje bootovat. Vložíte tam disketu, zapnete stroj a čekáte až se hra spustí. Pokud je hra na více disket, budete je měnit, pokud je hra dobře udělaná, nebude je měnit často, ale stává se že dobře udělaná není, to je potom dost nepříjemné, hru to hodně poškodí a to i když je dobrá. Pokud se hra spustí, většinou vás uvítá animace plná barev a hudby. Tím se vlastně dostáváme k tomu, čím je tak výjimečný, byla to stereo hudba a zvukové efekty. Na svůj test jsem si vybral hru „Savage„, která má parádní hudbu jako jedna z mnoha a dokonce se tam i mluví.

Celý tento stroj pohání procesor Motorola 68000 na frekvenci 7MHz. Možná se to zdá trochu málo, ale CPU mělo k sobě pomocné čipy. které dostaly jména, Paula, Denise a Agnus. Paula je chipset, vyřizuje veškerou komunikaci s myší, joystick a zároveň řídí vše okolo zvuku. Denise se staral o obraz a co nejrychlejší grafiku. Díky tomu měl tento stroj 4096 barev a v HAM módu je dokázala zobrazit dokonce všechny najednou, i když hry běžely většinou ve 32 barvách (nebo v 16ti u předělávek z Atari ST ). Poslední Agnus komunikoval s pamětí RAM, které tu bylo 512KB. Po roce 1990 si ji uživatelé rozšiřovali na 1MB, protože hry začaly být náročnější. Data jsou do počítače dodány pomocí interní disketové mechaniky, která diskety formátuje na 880KB i když na disketách je udávána kapacita jen 720KB. Určitě ve své době bylo dost pohodlné, mít zapojené dvě disketové mechaniky, nebo dokonce až čtyři, ty jednak usnadnili kopírování a méně častou výměnu při hraní her, když byla uložena na více disketách.

Přiznám se, že pokud počítač není z řady PC, tak se o HW nezajímám, ale rád si rozšiřuji herní obzor u všech masově prodávaných strojů. Tím chci říct, že pokud by někdo chtěl doplnit informace, ne moc technické, určitě budu rád.