Podle některých je Commodore Amiga 1200 z roku 1992 nejlepší, ale pokud ji srovnáme s Amigou 500, zjistíme, že jde vlastně pořád o její klon, který dostal více steroidů. Hry tam spouštíte stále z disket, zvukové efekty i hudba v nich doznaly lepších kvalit a s tím i samozřejmě grafika v AGA. Jenže jak se mění jídelníček her, tak během dvou let už nemá počítač sílu proti konkurenci PC, také nástupce tohoto stroje nebyl ohlášen, takže se z něj stává po roce zákusek na konci menu. A proto spíše vyvstává otázka, zda to není nejhorší Amiga… Mnoho lidí, ne jen fanoušci, očekávali nebo doufali, že by se mohla opakovat situace z let 1987 až 1992, kdy prostě Amiga 500 byla králem herních počítačů. Slunila se tak přes 5 let, aniž by ji něco ohrozilo a to A1200 v žádném případě nedokázala. A pět let je dlouhá doba, proto také na A500 vzniká spousta legendárních her a u Amigy 1200 je toho v AGA o mnoho méně. Proto je pro mě spíše tím krásným víkem na rakvi, ve které leží pravá herní legenda Commodore Amiga 500 a dno s polstrováním tvoří hříčky A600 + A500Plus 🙂
Pokud jste si ale na konci roku 1992 Amigu 1200 koupili a prodalo se jich docela dost, tak jste měli vynikající počítač, který by Vám záviděl kdejaký PC maniak. Ovšem v PC byla povinnost pevného disku, takže pohodlnější spouštění her, ale na A1200 byly stále hlavní media na hry diskety. Listoval jsem dobovými inzeráty v letech 1995, ve kterých tyto počítače Amiga 1200 lidé prodávali, jelikož pro ně už neměly budoucnost a z 80% případů k nim bylo velké množství kusů disket s hrami. U starých PC to skoro nikdo nenabízel, jelikož po prodeji starého si koupili silnější stroj a opět se diskety použily na zálohu nebo přenášení dat.
Je tedy jasné, že proti pevnému disku byly trochu pomalejší a také nebyly zrovna moc trvanlivé, pokud se dost používaly. Taky ono medium mělo pořád kapacitu 880KB, přitom už 3.5 palcové disketové mechaniky měly standard 1.44MB až 2MB. Z toho jde trochu cítit zaostalost, jelikož mechanika 1.44MB v pohodě přečte disketu 720KB, tedy aspoň u PC a snad by to zvládly i Amigy. Nemusely by potom vznikat hry na 10 disketách, ale třeba na pěti, kdy většinou na první, někdy i na druhé disketě, byla jen animace s hudbou a takto by se vše vlezlo jen na jednu. Z toho jasně vyplývá, že firma Commodore se bránila mít v domácích počítačích pevný disk, jelikož kdyby na něm byl stroj závislý, což znamená že by tam musel vždy být, zvedlo by to nechutně jeho cenu. Proto se většina her spouštěla z disket a s pevným diskem počítaly jen některé.
Takže dnes je jednoduší hrát hry na dobovém PC, kde je přítomen IDE řadič, k němu mít adekvátní pevný disk, se kterým se vždycky počítalo a říkat tomu čistokrevné retro. U Amigy je to trochu složitější, diskety 3.5 DD 720KB přeci jen už nejsou tak dostupné, ale pokud chcete tu dobu znovu zažít, musíte si nějaké sehnat. Potom i doceníte pevný disk s operačním systémem Workbench, abyste si pomocí sběrnice PCMCIA zapojili CompatctFlash Card Adapter Apacer s CF kartou o velikosti 64MB, kde bude obraz ADF s hrou. Ten potom pomocí programu „TrackSaver GUI Version 2“ zapíšete na reálnou disketu a jde se pařit. Ale i na Amiga 1200 narazíte na problémy se spouštěním některých starších her (nevím však, o jaké hry se jedná) i přes snahu vyšší kompatibility, oproti předchozím verzím A600 + A500Plus. Jako protiváha k tomuto je, že pokud použijete silnější PC sestavu, tak některé starší hry, opět nevím které, můžou jet extra rychle a taky se stanou nehratelnými.
Cena, za kterou se Amiga 1200 prodávala v únoru 1993, byla 21.000 Kč + monitor 10.000 Kč a pořád tam scházel pevný disk. Pokud byste ho tam chtěli, počítejte s příplatkem 8000 Kč a z hračky se stal poloprofesionální počítač. Jeho největší cenový konkurent v té době bylo PC 286/20MHz s 1MB, 40MB HDD k tomu barevný monitor a to stálo v bývalé firmě ProCA 25000 Kč s DPH 23%. Scházela zvuková karta a myš. Na to zbylo 6000 Kč, za což se daly ty věci v pohodě pořídit. Pokud by byla Amiga 1200 s HDD, bylo by to za 39000 Kč a už by PC mohla být i nějaká 386DX 40MHz se 2MB RAM. Obě sestavy se výkonem porovnat nedají, ale dobové hry na nich jedou tak nějak podobně, někde záleželo na nastavení detailů. Když hra vyšla na Amigu 1200, byla samozřejmě dříve či později i na PC. Teď už víme, že se lidé rozhodli více kupovat ty PCčka, jak jinak si vysvětlit, že Amiga už tu není a PC ano. Důvodem možná bude 3D grafika, která začala vznikat ve stylu Wolfenstein 3D a nic takového nám v té době Amiga nepředvedla. Potom na konci roku 1993 vyšel DOOM, tím se s rychlými 3D akcemi roztrhl Santův pytel, pro milovníky Amigy to byl Satanův pytel a na to prostě Amiga nebyla stavěná. Nakonec se ten žánr stal hodně populární a bude časem umocněn virtuální realitou.
Na Amize byla stále vynikající hudba a to bez debat. Ovšem já osobně v minulosti hudbu vypínal a dnes už ji také ve hrách skoro neslyšíme. Jednak většinou hrála v daných levelech jedna a ta samá skladba pořád dokola, ale spíše mě rušila od zvukových efektů. Díky tomu, že do PC už existovaly relativně levné zvukovky, tak měly už i stejnou kvalitu zvukových efektů jako A1200 a v tomhle to tedy bylo vyrovnané. Pokud jste zvukovou kartu neměli, tak to bylo špatné a hraní byla dost bída. Ale v minulosti to někteří takto prostě museli hrát a dostalo se jim posměchu. A oprávněně, jelikož jste mohli být maniakem jakéhokoliv počítače, ale ona by vám ta Amiga prostě otevřela oči, protože to byla zkrátka parádní show a ze hry umocněný zážitek na celý život. Je to jedna z klíčových věcí, možná bych řekl i nejdůležitější, která Amize pomohla dostat se na herní vrchol a můžete si to zde i poslechnout. Ten hardware byl na hudbu tak povedený, že si myslím, že ho překonal ve hrách až klasický audio track, jako třeba ve hře Descent 2. Ne že by PC s Gravisem Ultra Sound nedokázalo hrát jako Amiga, ale vytěžovalo to procesor a tudíž výrobci her nešli tímto směrem. Zvolili cestu s FM syntézou a později General Midi.
Pokud bychom si měli trochu popsat minulost domácích počítačů společně s Amigou, tak já ji dělím na 3 etapy. Ta první začíná u 8-bitů (1981) plus 16-bitů (1985) a celé to spolu táhnou do roku 1994. Hry na 8-bitech nebyly špatné, ale byly takové chaotické a hodně o náhodě. Také bylo potřeba hodně představivosti a soutěživosti. Ale v roce 1985 vzniká Atari 520ST a potom 1987 Amiga 500. Atari tedy se svým 16-bitovým počítačem v domácnostech bylo o dva roky dříve a většina jeho populárních her se začala předělávat i na nově vzniklou Amigu 500. Tam byly rozhodné lepší a to zajistilo rychlý nástup. U PC frčely XT-éčka, které byly ze všech nejhorší a to dokonce i než většina 8-bitových počítačů. Ovšem měla od začátku jednu velkou výhodu, a tou byla plně otevřená platforma, i když ne zrovna dobrovolně, jelikož IBM si to podle mého názoru hodlalo kontrolovat, což se naštěstí nepovedlo. Najednou se výrobci množili jako houby po dešti a začali pro PC clony tvořit hardware a software. Kdo situaci pochopil, ten se jí chopil. Kdežto Atari, Commodore ti ji měli spíše uzavřenou, operační systém se změnit nedal a ne každému musel vyhovovat. Z dnešního pohledu přístupu to připomíná společnost Apple. Tahle etapa končí okolo roku 1994 a začíná ta druhá.
Z ní postupně zmizí Atari a i Commodore se svou Amigou 1200. K ní sice ještě byly dostupné různé turbo karty, ale to už bylo spíše pro fandy umírající značky. Tato druhá etapa je moje štace, jelikož dlouhou část té první etapy nám moc nepřála politická situace. Vzniká zde moje legenda, kterou je PC a že to byla parádní jízda! Tahle šílená pojížďka totálně zadupala do země můj první herní počítač (1991) Didaktik M s disketovou mechanikou D40 a bude to zřejmě tou představivostí. Ale abych to porovnal právě s Amigou. Koupíte si A500, dejme tomu v roce 1988 a do roku 1994 máte pořád ten samý počítač. Svým způsobem Vás nic nenutí ji zásadně vylepšit, protože hry jsou šité přímo na ni. Je to přímo klíč k tomu, aby se brzdil vývoj, jelikož při vývoji nových her, pořád narážíte na samotný výkon počítače a kopete si vlastní hrob. Na to u platformy PC nenarazíte, hry pro PC se dělaly vždy na počítačích své doby a výkon se ždímal do poslední kapky. Máte novou hru a starý počítač? Smůla, tak tu si nezahrajete a Vy si ji chcete zahrát! Tak rozbijete prasátko a jde se na nákup. Základ tohoto vývojového stroje na peníze ale začíná mnohem dříve, jen místo her to jsou různé profesionální programy. Celé se to ovšem spojí v roce 1994 a dominance PC může začít. A vznikají další herní legendy, vývoj PC neskutečně zrychluje a je potřeba rok co rok si do PC něco koupit.
Pořád jsme ještě v druhé etapě, která vysvětluje zánik konkurence Amiga a Atari. Jako když někdo mávne čarovným proutkem a najednou se i samotný počítač stává zábavou. Celé to kouzlo bylo právě v boomu her, kdy začal software unikat samotnému hardware. Dovede si představit, že někdo vydá hru na Amigu a ona vám na CRT bude předvádět šíleně boží grafiku ve stylu slide-show s tím, že jak vyjde nová Amiga, tak to pojede lépe. Těžko se to představuje, ale na PC běžná věc. To, co jede dnes pomalu, za rok bude hrát každý, ale vy čekat nechcete, takže si musíte koupit ne drahé, ale přesto trochu výkonné komponenty a ty potom nějak přesvědčit, aby jely ještě rychleji. Celá tato podivnost se stala zábavou, která něco stojí, ale už to nebyly ty závratné sumy, jako v minulosti. Když se vám povedlo ten výkon zvednout, díky tomu najednou hra jela plynule, protože co šlo, to jste přetaktovali, takže ten pocit z toho byl stejný, jako když jste hru dohráli.
Třetí, poslední etapa je už jen o PC a začíná po roce 2010, kdy vám hardware vydrží opět i na několik let, což je dáno slabým konkurenčním prostředím.
Jsou počítače pořád stejné? Tak to určitě! Jsou to pořád ty samé stroje (hračky), které mám poskytují zábavu a dokonce spojily vše dohromady. Můžete si na nich hrát hry, ty jsou samozřejmě daleko hezčí, propracovanější a některé opravdu na dlouho. Také to máte jako televizi, což by se dalo i srovnat se starými počítači, kdy si pustíte film Vetřelec nejdřív černobíle a potom barevně. Ta černobílá představuje staré počítače a barevná dnešní. Ovšem nás čeká virtuální realita a z dnešních PC se stanou ty černobílé. Co na PC jde parádně, tak poslouchat hudbu, prohlížet si fotky anebo zpracovávat video. Tolik zábavy vám starý počítač nikdy neposkytl a ještě můžete komunikovat se světem. Tohle všechno bylo už ve sci-fi filmech, seriálech, knížkách, takže dnes už si část z toho užíváme a nakonec se vyplní i ten zbytek. Já se tedy těším!
Že to v minulosti bylo lepší? To rozhodně nebylo! Sice už nemusíme tolik ždímat výkon, ale dobrých her je stále požehnaně. Určitě zkuste 14.5.2021 hru Subnautica Below Zero, protože to bude pecka, stejně jako byl první díl. Ale protože dřív počítači rozumělo daleko méně lidí, bylo to takové více o skupinkách, lidi v ní měli pocit, že někam patří, ne jak dnes, že má počítač každý ňouma. I mít v 90. letech doma počítač, znamenalo taky být tak trochu divný, ale byl to koníček jako každý jiný, jelikož by to dnes znamenalo, že je divné celé lidstvo. Byli i nadšenci, co milovali svoji počítačovou značku, nechali by si kvůli ní i roztrhat tričko, ale tohle se zachovalo také dodneška, jen už nebrání značku počítače, ale jednotlivé komponenty. Vidíte, je to pořád stejné! Rozumný člověk bere vše, co daná doba nabízí a zatím platilo, že je toho vždycky víc, než v minulosti.
Tenhle web není nic odborného, ale spíše připomíná hřbitov dávných počítačů, které taky kdysi poskytovaly tu herní zábavu, stejně jako je to dnes. Pokud už ji nepociťujete, není to počítači, ale Vámi! Najdou se ale i výjimky, kterým staré hry sedí více než nové a dohání, co v mládí nestihli. Píšu tady o legendě, i jiné české weby ji tak vybarvují, ale je to opravdu tak? Asi se shodneme, že celosvětově Amiga je pojem s legendou, ale jaká byla realita u nás? Mít ji byl zřejmě vlhký sen mnoha toužících hráčů, ale ve skutečnosti měli nějaký 8-bitový počítač, nejčastěji Didaktik. Sečteno a podtrženo: naší opravdovou první masovou domácí legendou zůstane navždy Didaktik ze Skalica! Ale legend je mnoho, koneckonců prolezte tyto stránky a nějakou určitě ještě najdete. Ach jo, takhle to dopadá, když si vyhradím jeden den jen pro psaní místo paření.
PARAMETRY:
|
Nakonec celá domácí počítačová Addamsova rod… eee tedy rodina Commodore Amiga bez HD 😀
Mnoho nepřesností.
Rozlišení bylo podle TV normy.
PAL: 320×256, 640×256, 640×512 ( 50Hz Rozlišení vychází z normy PAL).
NTSC: 320×200,640×200,640×400 (60 Hz)
Harddisk: byl prvotně 40 Mb (2.5″) (Amiga 1200/HD40). Později se dělali i větší 80 a 120 Mb.
Ještě později se dávali, klasické HDD (3.5″) které se horko těžko vešli. Musela k tomu být redukce a vyvedené napájení.
Kapacita disku nebyla tak omezená jako na PC. Které v té době mělo nejprve překonat 800Mb hranici a později 4Gb. Amiga s kickstartem 3.1 a aktualizovaný FFS, uměla i 10Gb disk a maximálně 4Gb oddíl. Před nedávnem vyšla aktualizace na OS 3.1.4, kde byl i tenhle problém vyřešen ;-).
A1200 mám zatím jen přefocenou a na článek si musím udělat čas. Info určitě použiji a díky za něj.
To má být článek o Amize 1200 nebo si tu vylejváš komplex z toho, žes jako kluk neměl na čem hrát a v závěru si to vysvětluješ tím, že je to vlastně dobře, protože co je nový, to je dobrý? 😛
Amiga se v půlce roku 1993 prodávala cca za 14500 Kč, jenže vtip byl právě v tom, žes monitor nepotřeboval, a aby sis zahrál, nepotřebovals ani HDD a už vůbec sis nemusel dokupovat zvukárnu. Lidi ale tenkrát moc peněz neměli, takže proto se v té době (alespoň v mém okolí) spíš kupovala A500+ nebo A600, na kterých se dalo hrát defacto totéž co na A1200 ale za 8-9000 Kč. Pohádce o 286 s HDD a BAREVNÝM VGA monitorem za 25k věřit asi nebudu. A to ani nemluvim o zvukovce
Zbytek nepopírám, amiga opravdu z různých důvodů ztratila dech, ale v roce 1993 měla u nás dechu ještě habaděj. Vycházely dneska už kultovní časopisy, nejlepší hry jsou z let 92/93 a PC stále ještě bylo na štíru jak s cenou, tak se zvukem
Tady si to přečti: https://www.clous.cz/o-mne/ S TV na mě nechoď. Byla v domácnostech vždy jen jedna barevná, navíc v obyváku a už tu nebyla totalita! TV program byl plný filmů a TV seriálů. Si to pamatuju a byl jsem rád, že k Didaktikovi mám svoji, i když ČB TV a později zelený monitor. Ceník jsem si nevymyslel a zkus tady: https://www.clous.cz/casopis-chip-brezen-1993/. A1200 prostě vyšla pozdě a zbytek článku je o tom, jak se na ni hraje, když si ji člověk koupil a můj subjektivní závěr z toho. A taky trocha toho porovnání s PC, když nic jiného nebylo. Prý komplex, si mě rozesmál 😀 Mám pohodový a šťastný život. Jinak bych ty stránky ani mít nemohl v tom dnešním šíleném uspěchaném světě.
V nemecku vyhazovali funkcni A500 do srotu, melo to treba jen jemne poskozeny TV vystup a sup A500 letela do popelnice, vyhodili jich tak pry stovky:(Nastesti jeden vsimavy cech si toho vsiml a par si jich zadarmo dovezl a levne opravil:). Cetl jsem i clanek ze vyvinuli graficky cip ktery byl vykony asi jako 3D chip S3 Virge(uveden v roce 1994), ktery mohli uvest uz v roce 1992 ale diky bankrotu a omezenym prostredkum do vyvoje se nikdy nedostala tahle amiga do vyroby a misto ni vydali jen slabou A1200:(. Takova Amiga mohla konkurovat PC…
Clousi, díky za článek, máte sice nějaké nepřesnosti, ale to jsou dle mne drobnosti. Jednak, zvuk byl na A1200 stejný, jako na A500, tam změny nebyly. Je ale fakt, že díky vyššímu výkonu CPU bylo možné simulovat vyšší počet zvukových kanálů, což využívaly některé programy, třeba OctaMED. Možná i některé hry, nicméně dle mých vlastních experimentů byl tento způsob limitovaný, při vyšších frekvencích bylo prostě slyšet zkreslení (princip spočíval v tom, že na rozdíl od klasického přístupu, kdy se přehrávání samplů nechalo na chipsetu, tak OctaMED uměl “cpát” do 4 zvukových kanálů data o vyšší frekvenci, takže jakoby simuloval vyšší počet kanálů, což fungovalo ale jen při nižších frekvencích).
Co se grafiky týče, AGA chispet je limitovaný 8 bitplány, takže 256 barev, případně HAM8. 16 milionů na obrazovku dostat nedokázal, a to ani pokud jste si pohrál s přerušeními a měnil palety na každém řádku.
Problémy jste postihl dle mne dobře. Jednak, A1200 by byl skvělý stroj někdy kolem roku 1990. V roce 1992 to byl stroj pomalý, výkonově na úrovni 80286, takže žádná hitparáda. V základě měla A1200 jen Chip RAM, takže o přístup do paměti se CPU dělil s chipsetem, což v případě grafických módů s vyšším počtem barev bylo hodně znát. Proto bylo v podstatě nutností ji rozšířit o aspoň nějakou FastRAM, tedy RAM do které neměl chipset přístup a CPU tedy mohl využít plný potenciál – zrychlení bylo evidentní.
Použít DD jednotku v roce 1992, to mohl rozhodnout jen debil. No comment.
Co se HDD týče, běžně se do A1200 instaloval 3,5 disk, ale musel se stříhat či odstranit stínící plech. Debilové v Commodore prostě nebyli schopni to udělat tak, aby tam ten disk šel bez této úpravy, ačkoliv místa tam bylo dost, Amiga šla pak normálně zavřít, jen byla trošku těžká.
PCMCIA sice oceníme my dnes, tehdy šlo o zcela zbytečnou věc, kterou nevyužil nikdo. Místo toho mohla být třeba ta HD disketovka.
AGA chipset sice uměl hodně barev, ale problém byl, že když jste to fakt využil a otevřel si třeba takovou hezkou obrazovku 640x512x256 barev, měla Amiga co dělat, aby ten datový tok zvládla. Byla hrozně líná. Problém byl v datové propustnosti a v tom, že Blitter byl sice oproti A500 vylepšen, ale zas ne tolik, aby tolik dat zvládl. Kromě toho, pokud jste Amigu rozšířil o akcelerátor s 68030, byl najednou CPU rychlejší, než blitter.
Vůbec nekomentuji fakt, že ani v A1200 nebyl schopen Commodore do chipsetu zabudovat scandoubler, což udělal v A3000, ale vynechal to v A4000. Takže bylo nutné používat velmi drahé Multiscan monitory, pokud tedy člověk chtěl Amigu fakt solidně využít. Commodore A1942 nebyl vůbec laciný, stál 15000, tedy mnohem víc, než srovnatelné VGA monitory. Mimochodem, Atari tohle dokázalo jak v Atari TT, tak ve Falconovi.
Můj pohled na A1200 je stejně jako váš značně rezervovaný. Na jedné straně šlo o nejlepší domácí Amigu, to ano, ale zatímco s A500 Commodore předběhl dobu, zde pouze jakž takž dohnal náskok. A Amiga byla v této době už drahá. V roce 1993 si můj otec kupoval počítač, právě jsem o tom psal na jiném blogu – 386SX/40 – 2MBRAM/80HDD, VGA monitor – cena v 1993 v létě – 20 tisíc, ano neznačková sestava. Má A1200 o rok později v základu – asi 14-15000. Když jsem si ji rozšířil zhruba na úroveň toho PC, zaplatil jsem minimálně dvojnásobek.
Takže v základě s vámi souhlasím a kritickými reakcemi si nenechte zkazit den. Ono používat Amigu na TV samozřejmě šlo, mnozí to dělali, ale pak to fakt byl jen herní stroj. Pracovat se na tom nedalo. PC jste v této době pořídili za o něco vyšší cenu a měli jste plnohodnotný stroj na práci i zábavu. Bohužel, Amiga už prostě byla drahá a většina si to postupně uvědomila.
Co se vaší úvahy ohledně etap týče, to bych asi sepsal trošku jinak, nicméně v jednom máte zcela pravdu
– tím, že Amiga nebyla modulární, zadělala si postupně na velký problém. Zatímco na PC jste sice potřeboval hodně peněz, abyste si koupil základ, ale poté jste je mohl postupně rozšiřovat o lepší grafiku, více paměti, lepší zíkladní desku, disk atd, u Amigy něco šlo, něco hůř, něco vůbec. I například rozšíření profesionálních Amig (třeba A4000) o grafické karty nebylo jednoduché, protože mnohé programy to prostě nepodporovaly, musely se používat programy, které aplikace donutily používat jiné grafické módy atd. Bylo to sice lepší, než třeba na Atari TT (tam je to dost tragédie), ale nic oproti PC, kde instalační programy přímo počítaly s modularitou a dotazovaly se na hardware (na druhé straně, boj o volné IRQ/DMA v DOSu byla taky chuťovka).
Prostě, Amiga je pro mne skvělou vzpomínkou na mládí, na úžasný pocit z obrovského skoku z Atari 800XL, ale buďme realisté – také si pamatuji na slavnou obrazovku Guru Meditation atd. Amiga byla skvělá, ale po vcelku krátkou dobu, PC ji postupně ve všech ohledech překonalo brutálním výkonem. Tak to chodí. Amiga mu mohla konkurovat jen velmi omezenou dobu a můžeme se pouze hádat, že pokud by v managementu Commodoru neseděli debilové, tak jak dlouho by reálně měla Amiga šanci existovat jako solidní konkurence. Já v tomto alternativním světě tipuji tak 1995. Ale to je na úplně jinou diskusi.
Každopádně, ještě jednou díky za článek, rád bych si někdy prohlédl vaši sbírku, musí to být fakt zajímavé!
Díky! Říkal jsem si, že když je tam rychlejší CPU 14MHz, tak aspoň se zvedly ty přehrávací kHz, třeba z 8 na 22 a až 44. Já na PC v minulosti MOD poslouchával, ale s SB16 to šlo až na 44kHz a bylo to takové jasnější. Ale ať je to jakkoliv, na svoji dobu hraje ve hrách parádně a to mi jako závěr stačí 🙂 Žádnou dobovou FastRAM nemám, jinak bych to určitě vyzkoušel. Ani nevím kdy se začaly prodávat ty první akcelerátory, jednak žádný nemám a určitě to bylo drahé jako čert. Jako nedovedu si představit, že si koupím nový počítač na konci roku 1992 s roční zárukou, abych po třeba za půl roku rozdělal a tam cpal HDD, co se tam skoro nevejde. Ale lidi to asi dělali v tom 1994, když to nechtěli prodávat a třeba ještě nějaký ten rok používat.
Já myslím, že sbírka je to malá, určitě se najde dost lidí, co ji má větší, ale nemají čas si s tím tak hrát a třeba už ani chuť. Ony ty starý počítače už skoro nikoho nezajímají, ale já se tím bavím. Jak to myslíte prohlédl? Však ji vystavuji na web, jinak je to až na pár počítačů co používám, vše v krabicích a ty vybalí až po mé smrti moji zatím malý dědicové. Taky jich spoustu nemám, ale sem tam se mi od milých lidí podaří ještě něco získat a snad to ještě trochu rozšířím.
My měli gumáka od 84. roku, v obejváku. Když jsem pak měl C64, tak na ČB TV v pokojíku. Amize bych ovšem něco takovýho neudělal a neměl jsem pocit, že by rodiče nějak postrádali TV, když jsem na ní zrovna mastil třeba settlers.
Okej, tak za 27k 286, to stejně neni žádná výhra. Já měl A600 za necelejch 9k a podle mě měla jedinou nevýhodu, a sice, že se hry načítaly z disket. Ty nejlepší byly na dvě tři diskety (settlers na 1!), větsinou to swapování bylo celkem přijatelný (adventury jsem nehrál). Ve všech ostatních ohledech byla amiga v 93. roce lepší než 286, když uvážíš poměr cena výkon, výběr her a hlavně výbornej zvuk
Nechtěl jsem tě urazit, jen tě trochu popíchnout, dal jsem tam i smejlíka 🙂 Tvý články čtu celkem rád, jseš originální
V pohodě 🙂 Já myslím, že jsem vzal daný okamžik, to jest leden až březen 1993 a porovnal to. Televize tam prostě nemůže být, jelikož už je do dost individuální věc, jako například byt 3+1 a v něm 5 lidí 2+3. Taky žádný bazar, protože zatímco A1200 byla nová, dalo se levněji sehnat na inzerát PC 286 i monitor. Taky u té nové 286 z toho Chipu můžeš 1MB RAM ubrat a byl tam stejně na prd 🙂 Mě hodně ovlivnil ten Wolf 3D, takže vím, že píšu dost subjektivně a já si to PC koupil kvůli němu. Také jsem si jistý, že jsem hrál i hry co byly na Amigu, ale ne s tak dobrou hudbou. Náladu mi v 1994 zvedl SB16 a 1995 AWE32, ale to už jsem úplně jiný PC. Taky to byly dost drahé hračky, děti si je nepořizovaly a to mohli jen jejich rodiče. Taky moje okolí bylo hodně o PC, ale to na tom nic nemění, že bych Amigu 500 v tom roce 1990 nechtěl, moc chtěl a vydržela by mi až do toho roku 1994. Určitě bych na ji hrál víc jak na Didaktiku. Taky poslouchal tu hudbu, protože na hudbě jsem vyrostl a poslouchám ji skoro pořád.
Jeste dodam ze na vyvoj toho 3D chipu – Hombre chipset – vygooglete si to… skvely management nedodal dost penez, tak tam soupli AGA chipset ktery byl jen slabe vylepseni ale vysel management na par supu, zbytek penez soupli do CD32:(. Amigu zabilo brutalni piratstvi to potvrdily herni studia. Je to skoda mel jsem ji rad, z C64 to byl skok jako krava bohuzel ji meli jen kamaradi co meli rodinu v DE. Presli z A500 na A600 a casem dokoupili HDD nemohli si ji vynachvalit ze je lehka a nemusi prehazovat diskety, s mirnou nekompatibilitou se smirili. Nakonec si jeden muj kamarad koupil pry vyhodne C64 a disketovku plus spousta her v roce 1994 DDDDDDDDD, kdyz jsem mu rekl ze je to shit oproti Amize tak to nechtel pripustit a ze vyhodil penize za starou technologii, ja davno pochopil jaky je to skok v grafice a systemu diky kamosum s A600:).
Uz jsem to nasel 3D chip Hombre mel vykon zhruba na urovni Playstation 1 ve 3D a mel byt uveden v Amize CD64, no jo a zbytek je historie…
S těma HD to nebylo zase tak zlý. Já kupoval novou A1200 rovnu s 210 MB HD v roce 93 (nebo 94, už nevim). Byl to klasický Seagate 3,5″ a cpali to tam rovnou prodejci u nás (Atlantida, Amiga Info atd atd) Amiga 1200 s HD tenkrát 30 tis, monitor 1084S (prakticky televize s lepší obrazovkou páč stejně 15 kHz) 10 a tiskárna HP zase 10. Celkem sestava za 50. PC by asi byla v tý době nějaká ta 386/40 bez zvuku, stejný HD a 2 nebo 4 MB RAM což je na používání jedno, Amize ty 2 MB stačily. Akcelerátory se dávaly normálně do spodních dvířek do slotu. Nic se nerozdělávalo žádná ztráta záruky. Nikdo do ceny PC taky nepočítá co tehdá stály Wokna 3.1 (ovšem jako OS nesrovnatelný PC do příchodu OS2 a Win 95 prakticky nemělo OS) nebo alespoň ten DOS. U Amigy byl vždycky OS v ceně.
HD disketovka… u A1200 nebyla ale nebyl problém jí koupit a vyměnit, v A4000 (nevim jak starší bednový Amigy) byla ve standardu. Amigácký formát byl 1,76 MB.
Amiga hry, že nikdy nepočítaly s harddiskem? Instalační scripty nebo jen texťáky s instrukcemi na hdd instalaci byly už u her pro Amigu 1000. V roce 1985 🙂
Pokud nebudeme počítat pár výjimek, tak všechny originální hry na Amigu se hrály přímo z disket a instalačky to nebyly.
Nebude to pár výjimek… Koukni na soubory na těch disketách, pokud nějaké máš. Určitě měly instalačku už první Civilizace, možná i původní Pirates !, Gunship 2000, Monkey Island a další adventůry….
Odhaduju, že nejmíň půlka systémových her instlaci měla. Co jí nemělo bývaly NDos hry což se dohnalo až pozdě WHDLoadem
Přesně jak píše Krtek, vy si to pletete s NDOS hrami. Jenže byly i mraky her, které byly aspoň z části dosové, na disketě byly vidět soubory. Alespoň některé. A i v těch některých byla často instalačka, či instrukce. Namátkou třeba Lionheart, Dune2, Settlers, Monkey Island. Schválně jsem vypsal ty nejznámější. A samozřejmě spousty adventur a jiných mnohodisketových her, i když některé z těchto ten installer bohužel neměly, bylo NDOS, a přitom by se tam sakra hodil.
Soubory na adf images jde procházet třeba přes adf plugin v Total commanderu.
Jinak samozřejmě, všechny hry na disketách šly spouštět přímo z disketovky. A k dalšímu vašemu textu: Firma Commodore se nebránila harddisku, prodávaly se dokonce Amigy 600 a Amigy 1200 s označením HD. Přímo na štítku na vrchu. Dokonce se dalo vybrat, jak velký disk to měl být, u té A600 si pamatuju z jednoho katalogu, že to bylo od 10mb do cca 80mb. S ohledem na tehdejší cenu harddisků bylo pochopitelné, že se Commodore snažil prodávat své nejnižší Amigy co nejlevněji, jelikož jeho marketing z nich udělal herní stroje. Jenže vevnitř byl ve všech 600 i 1200 IDE port, a už si nejsem jistý, jestli tam byl od výroby připravený i plechový držák, nebo se musel shánět zvlášť. Všechny více profi Amigy už nějaký harddisk měly. Takže tvrzení, že Commodore se bránil použití harddisku, je zcela mylné.
Celá věta zní ale jinak a vytrháváte to z kontextu 😀 Větu jsem tedy upravil, aby nezněla tak ultimátně, když některé hry šly instalovat na HDD. Narazit na Amigu s HD je docela oříšek, za to bez ne. Takže je jasný, která se více prodávala.
Nevim, jak v A600 ale ve 12stovce byl držák na HD vždycky. Jenže ten byl na 2,5″ a snad všichni prodejci u nás tam cpali levnější stadardní 3,5″. Normálně na prasáka odstranili držák a na zadní plastovou stranu a plechový stínění umístili normálně velký IDEčko. Já kupoval svou první A1200 hned s 210 MB
Co jsem znal lidi po okolí, tak bez HD byli většinou A500 nebo 600. A1200 bez HD jsem viděl snad jednu z, odhadem, 8mi.