Commodore Amiga 600

Když přišel na svět počítač Commodore Amiga 600, dostal jako základ 1MB RAM paměti a jeho hlavní dominantou byla jednoduchá instalace pevného disku, jenž musel mít velikost 2.5 palce a ty byly velmi drahé. K tomu má také zajímavou sběrnici PCMCIA. Obě zmíněné věci byly spíše výsadou notebooků a tudíž by z A600 mohl být i notebook. Funkce slotu PCMCIA má hlavně rozšiřující možnosti, jako zvětšení RAM, přidání modemu anebo CD-ROM. Já v tom používal CompatctFlash Card Adapter Apacer s CF kartou o velikosti 64MB.

Ale měli vlastníci Commodore Amiga 500 vůbec důvod přejít na Amigu 600? Pokud to byla varianta bez pevného disku, tak rozhodně bylo lepší instalovat rozšíření A501, které neslo dalších 512KB RAM a tím svoji starou Amigu 500 rozšířit na 1MB. I kdyby ale byl pevný disk přítomen, tak pokud jste chtěli hrát hru, bylo to jedině z disket. Navíc u některých her jste byli omezeni tím, že jste neměli numerický blok, který využívaly. Také pokud jste pracovali s čísly jako tabulky, účetnictví, programování, no prostě všechno kolem cifer, byla práce bez něj méně pohodlná. Ovšem když byl pevný disk přítomen, což měl model A600HD, nebo jste si ho to tam vložili sami, mohli jste si na něj uložit nějaké užitkové programy. Třeba hudební software pro poslouchání hudby. Ten potom relativně pohodlně i rychle spouštět a poslouchat tu báječnou hudbu. Hlavně nebýt omezen pouze na kapacitu diskety. I tak ale není rozdíl pro hráče mezi A500 a A600 za 5 let nijak zásadní.

A to je trošku smutné, jelikož hry nemůžou být stále stejné, což jim během těch 5 let nedošlo a usnuli na vavřínech. Jasně to potom ukázala hra Wolfenstein 3D, která vyšla ve stejný rok jako samotná A600. Já tento stroj, kterému mnozí říkají herní konzole, v roce 2016 používal ve svém seriálu „Válka 16-bitů„, kde jsem na ní zkusil řadu her z let 1987-1992. Vybral jsem si i pro svoji velikost, protože je opravdu malá a na dnešní dobu je to praktické. Ale měl jsem s ní problémy, které se týkaly starších her. V některých jsem prostě neměl obraz, ale hudba hrála, s čímž se pařit nedá. Tím pádem jsem některé musel zkoušet na starším typu A500, která je rozměrově o hodně větší, ale tam fungovaly bez problémů.

To je snad způsobeno novějším zavaděčem Kickstart v paměti ROM 512KB, což je to takový hodně dobrý BIOS počítače. Tam se nachází základ pro všechno, aby se celý počítač inicializoval, jako byste nahráli ovladače u PC z Autoexec.bat a Config.sys. Proto je tak jednoduché vložit tam disketu s hrou, zapnout stroj a už jen čekat, až se spustí. Nachází se tam totiž i důležité části operačního systému.

Jak jsem psal nahoře, i když máte pevný disk, hry budete stejně spouštět z disket, jelikož se neinstalují, jak to bylo běžné u PC. Tím pádem pokud je hra na více disketách, budete je během hraní měnit, ale pokud se výrobce snažil, nebudou se měnit často, ale stává se, že je to potom dost nepříjemná diskotéka a hru to hodně poškodí. Když už se ale spustí, většinou vás uvítá animace plná barev a hudby. Tím se vlastně dostáváme k tomu, čím byl počítač tolik výjimečný před konkurencí ve své době. Graficky sice postupem času stroj slábl, ale zvukové efekty s povedenou stereo hudbou si držel v TOP 1 až do posledních uvedených her.


 

                        PARAMETRY:

    • Předpokládaný rok výroby: 1992
    • Procesor: Motorola 68000 na 7 MHz
    • Paměť RAM: 1MB
    • Paměť ROM: 512 kB Kickstart ROM
    • Floppy disk: Interní 3.5 DD/880kB
    • Video: 1280×512 a maximální paleta 4096 barev
    • Operační systém: Amiga OS 2.05
    • Klávesnice: Německá

Udělán recap v 12/2016.

Clous

www.clous.cz

Stačí kliknout O mně

Čtěte dál

PředchozíDalší

6 komentáře “Commodore Amiga 600

  1. Si,tu popísal pekné kkt….dalo,sa bootovať,z HD, žiadne diskotéky a pod…. evidentne,si si na žiadnu Amigu,v živote slušne neosahal….

  2. Hezký článek. Co se týče těch nefungujících her, šlo o kombinaci jak kickstartu, tak ECS chipsetu, která toto způsobovala. Proto se na A1200 objevilo early boot menu s možnostmi pro navýšení kompatibility, což bylo stejně málo, takže přišly na řadu „degradační“ programy (už si nepamatuji jména), což někdy (ne vždy, protože s ECS či AGA se nic dělat nedalo) pomohlo. Problém byl samozřejmě nedostatek paměti, dnes v době WHDLoad to není třeba řešit, ale tehdy to problém byl. Mimochodem, i 1MB CHip RAM, případně Fast RAM mohlo způsobovat problémy – proto měl WB1.3 prográmek NoFastRam, který ji vypnul. Díky za článek, těším se na další!
    Jo a s bootováním z HDD máte pravdu, velká část ranných her obcházela OS, takže z HDD spustit nešla (ani z OS spuštěného z diskety, to bylo z hlediskat těch her to samé), poté se objevily „kompromisní“ hry, které sice počítaly s autostartem, ale šly spustit z běžícího OS, ovšem neobsahovaly žádný instalační program a musel si to každý udělat sám (což nemuselo být triviální). Až poté se přeslo k tomu, že instalace na HDD začala být běžnější.

    1. Díky! Příští článek bude o A1200, ale nemůžu si pomoct s tím, že i na ni v letech 1992-1995 prostě hry z HDD nejedou. Já tedy žádnou nenašel, kterou by herní studio takhle udělalo a pokud nějaké jsou, tak prosím jaké?. Nebavím se o WHDLoad, to nevím kdy vzniklo a myslím, že do toho období nepatří. Nicméně tuhle vychytávku jsem samozřejmě na holé A1200 zkusil, ale je to k ničemu a rychleji se mi ty hry spouštěli opět přes diskety. Díky!

  3. Přiznám se, že hry jsem zas tak moc nehrál, rozhodně ne na A1200, tam jsem spíš programoval. Pokud si pamatuji, tak snad měla instalaci Civilizace, spíše bych se díval na vícedisketové hry, ty na jedné či dvou disketách nemělo smysl dávat na harddisk. Takže možná zkusit nějaké adventury jako Indiana Jones či Monkey Island. Ale už si fakt nepamatuji přesně.
    WHDLoad má smysl zkoušet pouze s akcelerátorem a dostatkem paměti – pak je to rozhodně lepší, než to spouštět z disket. Samozřejmě, je to moderní záležitost, rozhodně to do toho období nepatří, ale pokud si chcete zkoušet hry, je to nejlepší řešení, protože je to fakt rychlé – jo, nainstalujte si poslední verzi bez shareware protection. Jo a mimochodem – A1200 nutně potřebuje akcelerátor, nebo aspoň rozšíření paměti, aby tam byla FAST RAM, která dost výrazně systém urychlí. Rozšíření paměti pomocí PCMCIA karet, jak je dnes levné populární řešení, je jednak nedobové (tehdy to fakt nikdo neměl), jednak opravdu jen nouzovka pro ten WHDLoad (ten s tím jede).
    Ta „samoinstalace“ některých her se dala udělat, samozřejmě pouze u her, které aspoň trošku kooperovaly se systémem – některé měly v rámci copy protection různé ochrany. Pokud hra má při vložení diskety normální ikonu, je hodně vyhráno. Někdy měly ty hry třeba i různé pokyny, jak je nainstalovat, nebo tam byl instalační skript, normálně z WB neviditelný, muselo se na to jít ze shellu. Jinak bylo nutné na HDD do příslušných adresářů nainstalovat knihovny a další „balast“ z adresářů C atd, projít startup-sequence příslušné herní spouštěcí diskety a podívat se, co se tam dělá, vytvořit to v startup-sequenci harddisku (například různé assigns atd), prostě, byla to drbačka a člověk si ještě k tomu zaplevelil disk. Já mám pocit, že jsem měl na disku Civilization (jestli jsem ji instaloval svépomocí či má instalák, to fakt už nevím), ta mě tehdy brala, ale jinak nic. I proto jsem si na A500 vystačil s 20MB diskem a ještě byla polovina volná:-) To kamarádi s PC nechápali:-) Hezký den!

  4. Tak svojí instalaci na HD měla třeba Civilizace, Gunship 2000, Red Baron, Knight of the skyes… to jen z hlavy střílim co si pamatuju. A to v originále. Ono se s HD počítalo (občas) už v dobách kdy GVP začalo prodávat rozšiřující HD pro pětistovku.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *